„Blbečku,“ začal po chvíli Honza.
„Učím se,“ kysele ho odbyl kámoš; ale netrvalo to ani pět minut, a poznámky letěly do kouta a student vyskočil.
„Do háje s celou filozofií!“
„Proč se vztekáš?“
„A co mám dělat? Makám jako blázen, abych měl dobrý výsledky a ve finále stejně skončím v nějaký firmě! Já tu kancelářskou krysu dělat nebudu, prostě ne!“ a rychle chodil malou místností.
„Co ti to najednou vlezlo do hlavy? Pojď sem, hochu, tady si stoupni.“
„Nech toho!“
„Mně neutečeš, přiznej se, ty ses zabouchnul!“
Obličej nezkušeného, naivního filozofa úplně zrudnul. Nevěděl, co říct.
„Kdo ti to řekl? Jak – to –“
Ale jeho hlas a výraz v obličeji ho prozrazovaly.
„Tak to vybal, kámo!“
„Dej mi pokoj! Tobě se tak budu svěřovat!“