Pojem slovo oba texty vymezují jako klíčovou jednotku jazyka, která spojuje formu a význam. V obou případech se zdůrazňuje, že slovo může existovat samostatně v řeči, dá se oddělit od ostatních jazykových jednotek a je tvořeno menšími prvky, například kořenem či koncovkou. Oba autoři se tedy shodují v tom, že slovo je nositelem významu i gramatické funkce.
Zatímco Příruční mluvnice češtiny přistupuje k vymezení slova především systémově, tedy z pohledu jazykové struktury, Čeština – řeč a jazyk chápe slovo spíše komunikačně. V první publikaci je slovo popsáno jako lexikální jednotka tvořená souborem tvarů, které sdílejí stejný význam; rozlišuje se zde pojem lexému a konkrétního slovního tvaru v textu. Druhý text naproti tomu zdůrazňuje úlohu slova jako prostředku dorozumívání – jednotky, kterou lidé používají k vyjádření myšlenek a označování skutečností.
Celkově lze říct, že oba přístupy popisují stejné základní znaky slova – jeho formu, význam, samostatnost a morfologickou stavbu – avšak každý z nich staví do popředí jiný aspekt. Čeština – řeč a jazyk se soustředí na funkci slova v komunikaci, zatímco Příruční mluvnice češtiny sleduje jeho místo v systému a gramatické souvislosti.