Oba texty chápou slovo jako základní jednotku jazyka, která má formu a význam a může samostatně fungovat ve větě. Shodují se, že slovo spojuje zvukovou (nebo grafickou) stránku s významem a je nositelem lexikálního i gramatického významu.
Text Čeština – řeč a jazyk zdůrazňuje komunikační funkci slova – chápe ho jako prostředek vyjadřování významu v kontextu.
Naopak Příruční mluvnice češtiny přistupuje ke slovu systematičtěji a gramaticky – rozlišuje mezi slovem jako lexikální jednotkou a jeho tvary a upozorňuje na nejasné hranice u víceslovných pojmenování.
Celkově tedy první text klade důraz na význam a užití, druhý na formu a systémové pojetí.