1.1 Hlavní myšlenka:
Motto 1. Slova nejsou jen zvuky — nesou kolektivní vědomí národa. I obyčejné slovo spojuje miliony lidí.
Motto 2. Slovník je základní nástroj vzdělaného člověka. Bez něj nelze jazyk chápat ani rozvíjet.
1.2 Vlastní interpretaci obsahu
Čapkovo motto mi připomíná, že jazyk není jen prostředek komunikace, ale i něco hlubšího — sdílené myšlení, které nás spojuje. Když řeknu „slaboch“ nebo „dobrý den“, nejde jen o význam, ale o to, že tomu rozumíme stejně.
Jungmann zase ukazuje, že abychom mohli jazyk opravdu používat a rozvíjet, potřebujeme slovník. Je to nástroj, který nám pomáhá chápat významy, historii slov i jejich správné použití.
1.3 Souvislost mezi motty:
Obě motta se doplňují. Čapek mluví o živé síle slov, Jungmann o jejich systematickém uchopení. Společně ukazují, že jazyk je živý organismus, který potřebuje jak cit, tak rozum — sdílené vědomí i strukturu.
2. (2.4)
2.1 Spánek
Dřímota, klimbání, spánek, hluboký spánek, bezvědomí.
2.2 Pláč
• slzení, pláč, vzlykání, nářek, hysterický pláč.
2.3 Smích
• úsměv, pousmání, smích, chechtání, výbuch, smíchu.
3.
Pro ukrajinštinu existuje několik encyklopedických a výkladových slovníků.
Slovník ukrajinského jazyka – rozsáhlý výkladový slovník, který vycházel v letech 1970–1980. Obsahuje desítky tisíc hesel, včetně odborných termínů, frazeologie i hovorových výrazů. Vytvořila ho Národní akademie věd Ukrajiny.
Nejstarším encyklopedickým slovníkem ukrajinštiny je „Lexikon slověnoruský“ od Pamva Beryndy (1627), který lze srovnat s českým Ottovým slovníkem naučným (1888–1909). Oba představují důležité kulturní milníky, ale vznikly v odlišných historických kontextech.
1. „Lexikon slověnoruský“ – Pamvo Berynda (1627)
• První tištěný slovník ukrajinštiny.
• Obsahuje výklady staroslověnských slov v tehdejší ukrajinské literární podobě.
• Vydán v Kyjevsko-pečerské lávře.
• Má rysy encyklopedického díla: vysvětluje pojmy, kulturní termíny, biblická jména.
2. Slovník Borise Hrinčenka (1907–1909)
• Čtyřsvazkový výkladový slovník ukrajinštiny.
• Obsahuje přes 70 000 slov.
• Důležitý pro formování moderní ukrajinské spisovné normy na počátku 20. století.
3. Historický slovník ukrajinského jazyka (E. Tymčenko, 1919–1930)
• Zachycuje slovní zásobu z 15.–18. století.
• Vychází ze starých tisků, letopisů, poezie.
• Část byla vydána až v roce 2003 jako „Materiály ke slovníku písemné a knižní ukrajinštiny“.
Porovnání Ottova slovníku naučného (vydávaného v letech 1888–1909) a Slovníku ukrajinské mluvy od Borise Hrinčenka (1907–1909) ukazuje dva různé přístupy ke slovníkové práci, které však spojuje společný cíl: upevnit národní jazyk a kulturu.
Hrinčenkův slovník je výkladový jazykový slovník psaný čistě ukrajinštinou. Obsahuje přibližně 68 000 slov, včetně lidových výrazů, příkladů z literatury a frazeologie. Vznikl jako první systematická kodifikace ukrajinštiny a sloužil učitelům, studentům i kulturním pracovníkům. Jeho cílem bylo zachytit živý jazyk a podpořit jeho rozvoj v době národního obrození.
Ottův slovník naučný je naopak všeobecný encyklopedický slovník, který zahrnuje přes 150 000 hesel ze všech oblastí lidského poznání — od historie přes přírodní vědy až po techniku a umění. Byl psán česky a určen široké veřejnosti, odborníkům i školám. Jeho vznik byl výrazem kulturní a vědecké vyspělosti českého národa na přelomu 19. a 20. století.
Z hlediska rozsahu je Ottův slovník větší a tematicky širší, zatímco Hrinčenkův slovník se soustředí výhradně na jazyk. Oba však sehrály klíčovou roli ve formování národní identity — jeden skrze jazykovou kodifikaci, druhý skrze encyklopedické vzdělávání.