Charakteristika Eusebiovy exegeze

Komentář k Žalmům

Z komentáře k Žalmům se dochovala pouze část obsahující komentáře k Žl 51–95, mnoho komentářů k ostatním žalmům je dochováno ve fragmentech v katénách. Na začátku komentáře Eusebios zdůrazňuje, že tato kniha obsahuje nové učení po Mojžíšově zákoně a že David jako první předal Židům nový způsob bohoslužby, z níž odňal Mojžíšovy zákony o obětech a zavedl zpěv hymnů (srov. PG 23 73,56–76,13.). Idea, že žaltář je čímsi specifickým a že je jakýmsi kompendiem celého Starého zákona se pak velmi rozšířila a učinila z něho nejčtenější knihu Starého zákona, která byla také předmětem zvláštního zájmu exegetů.

Jako pořádající kritérium celého žaltáře Eusebios navrhuje historické rámce: žalmy jsou v něm řazeny do dvou bloků tak, že prvních 50 žalmů spadá do období po příběhu o Davidovi a ženě Chettity Uriáše Baršebě, zatímco ostatní spadají před tuto dobu, aby se nemuselo přecházet od lepších témat k horším (přitom nepokládá Davida za autora všech žalmů, ale připouští i autorství dalších zpěváků jmenovaných v rubrikách). Dále uvádí také jinou hypotézu založenou na rozšířeném předpokladu, že Písma byla zapomenuta a že je po babylonském zajetí rekonstruoval Ezdráš nebo jiný prorok a řadil žalmy v tom pořadí, v jakém je nacházel (srov. PG 23 73,27–55).

Komentáře k jednotlivým žalmům mají pečlivé historické zarámování ve formě odkazů na historické a prorocké knihy Starého zákona (např. zmínka o nepřátelství okolních národů vůči Izraeli v Žl 82,6 inspiruje Eusebia k výčtu různých obležení v dějinách Jeruzaléma). Kromě hledání původního historického kontextu se i v komentáři k Žalmům setkáváme s přenesením některých textů do kontextu časů válek Židů s Římany, i když v menší míře než v komentáři k Izaiášovi, a celkově zde převažuje kristologický zájem, takže žalmy interpretované kristologicky jsou nakonec ve většině.

Simonetti (s. 121–123) ukazuje, že odkazy na Krista jsou někdy uvedeny bez komplikovaných spekulací (např. Žl 88 prý celý hovoří o narození Krista z Davidova potomstva; Žl 86 hovoří o Kristově narození na základě v. 4 a 6 v Aquilovi, Symmachovi a Theodotiónovi; Žl 87 o jeho smrti), jindy Eusebios odůvodňuje kristologický odkaz nemožností vztáhnout slova na Davida nebo na někoho jiného než na Krista (Žl 54 a 70), jindy podobně jako Órigenés využívá údaje z nadpisu žalmu – např. slova εἰς τὸ τέλος ("do konce"), která jsou v nadpisech mnoha žalmů v Septuagintě, mají ukazovat, že žalm hovoří o Kristově vítězství. Protože text Žalmů je mnohdy moralizující a povzbuzující, Eusebios častěji než v komentáři k Izaiášovi užívá morální a individuální interpretaci.