Poznámky k Órigenovi

Órigenés se narodil v Alexandrii kolem r. 185 v křesťanské rodině. Jeho otec Leónidés působil jako grammatikos (učitel učící děti, které už se naučily číst, psát a počítat). Grammatikos učil čtení klasické literatury, zejména básníků (Homéra, tragiky a komiky), ale i prozaických děl historiků. Výuka spočívala ve vysvětlení obsahu díla (hypothesis), čtení a recitaci (tj. zvládnutí básnického metra a memorování textů). Součástí výuky byl také jazykový výklad textu (výklad významu neznámých slov, zvláštních gramatických forem, etymologie slov) a nakonec též posouzení morálního obsahu textu. Když bylo Órigenovi asi 16 let, zemřel otec mučednickou smrtí během pronásledování za vlády císaře Septimia Severa. Órigenés po otcově smrti musel začít živit matku a šest bratrů, a převzal proto otcovo povolání grammatika.

Eusebios zmiňuje, že za pronásledování, při němž zemřel Órigenův otec, utekli z Alexandrie všichni křesťanští učitelé včetně Klementa Alexandrijského, kterého Eusebios označuje za učitele Órigenova. Órigenés však neutekl, a lidé toužící po poučení o křesťanské víře se proto začali obracet na něho. Tak byl prý Órigenés ve svých 18 letech ustanoven od biskupa Démétria v Alexandrii oficiálním křesťanským učitelem, pročež ukončil činnost grammatika a prodal svitky řeckých klasiků. Později kvůli narůstajícímu počtu žáků oddělil skupinu čekatelů na křest, které svěřit Héraklovi, jednomu z pokročilých žáků, a sám se věnoval skupině pokročilých intelektuálů.

Bohatý valentinovec Ambrosius, kterého Órigenés přivedl k protoortodoxní verzi křesťanství, Órigenovu práci finančně podpořil. Věděl o duchovním vlivu psané literatury v kruzích někdejších valentinovských souvěrců, a proto zřídil skriptorium a platil sedm stenografů, sedm opisovačů a mladé ženy znalé kaligrafie, kteří zajišťovali záznam a publikaci textů vycházejících z Órigenovy výuky. Za alexandrijského působení Órigenés hodně cestoval. Navštívil Řím, Řecko, Antiochi a opakovaně Palestinu a Caesareu, kde navázal styky s místními biskupy Alexandrem z Jeruzaléma a Theoktistem z Caesareie.

Mezi Órigenem a biskupem Démétriem panovaly neshody, kvůli nimž musel Órigenés v roce 232 ve 47 letech přesídlit do Caesareie. Zde pokračoval ve výuce, a protože byl ustanoven presbyterem, mohl také začít rozvíjet kazatelskou činnost. Jedním z jeho velkých počinů bylo založení křesťanské knihovny, z níž poté čerpali takové osobnosti jako byl historik Eusebios z Caesareie, nebo exegeta a překladatel Bible do latiny Jeroným. Órigenés zemřel v Caesareji roku 254 na následky mučení za Deciova pronásledování (250–252), kdy byl uvězněn a mučením nucen k odpadu od víry (úřady z něho zřejmě nechtěly caesarejské církvi vytvořit mučedníka, ale spíše zničit jeho autoritu nejproslulejšího světového teologa tehdejší doby).

Mezi Órigenovým dílem v Alexandrii a v Caesareji jsou jisté tematické rozdíly. Zdá se, že Órigenés byl při své práci vždy ukotven v lokálním teologickém diskurzu, a zatímco v Alexandrii intentzivně polemizoval s valentinovci a řešil otázky stvoření světa, vzkříšení těla (a také povahy vzkříšeného těla proti "jednoduchým" křesťanlm, kteří chápali vzkříšení naopak příliš materiálně), dále otázky původu zla a svobody lidské vůle; v Caesareji jeho práci ovlivnily diskuse s místní silnou a významnou rabínskou školou, a proto se velmi soustředí na otázky spásy pohanů, zatvrzelosti Izarele a vztahu církve a synagogy.

Sporné otázky Órigenova života

Existují různé interpretace důvodů napětí mezi Órigenem a alexandrijským biskupem Démétriem. Heine (Heine, R. E.: Origen. Scholarship in the Service of the Church. Oxford University Press, 2010) jich shrnuje několik:

V alexandrijské církvi vyrůstající z židokřesťanských počátků byl zakořeněn synagogální model uspořádání církve pod vedením sboru presbyterů a učitelů a model řízení církve jediným biskupem se zde teprve konstituoval (prvním takovým biskupem mohl být právě Démétrios a biskupové, které uvádí Eusebios v seznamu alexandrijských biskupů počínaje Markem, možná nebyli biskupy ve smyslu monarchického episkopátu). Órigenés patřil mezi tzv. "učitele", což byla starší forma autority doplňující presbytery, a jeho konflikty s Démétriem mohly kompetenční, protože Démétriovy nároky překračovaly pravomoci předchozích struktur (Heine, s. 32–33).

Órigenés jako silná teologická osobnost mohl dle Heineho (s. 100) též narážet na nedostatečné Démétriovy kvality a jejich spory mohly být čistě teologické. Řada biskupů této doby zastávala monarchiánské názory, Démétrios nemusel být výjimkou, a Órigenés se v Alexandrii věnoval práci na komentáři prologu Janova evangelia, kde se právě s monarchiánskými názory vypořádával. Dále Órigenés v Alexandrii psal komentář ke Genesi 1,26, kde útočil na názory biskupa Melitóna ze Sard a dalších tzv. "jednoduchých křesťanů" předpokládajících, že Bůh musí mít tělo jako člověk, protože dle Písma byl člověk stvořen k jeho obrazu. Také tato otázky mohla být dle Heina (s. 112–113) předmětem teologického sporu s Démétriem. Heine (s. 122) dále spekuluje, že by Démétrios mohl odmítat Órigenovu kritiku naivně materiálního pojetí vzkříšení těla, kterou rozvíjel v komentáři k Žl 1,5.

Tradiční verze se opírá o legendu, že Órigenés byl na jedné ze svých cest proti vůli biskupa Démétria vysvěcen na presbytera a na základě toho jím byl exkomunikován (i tato verze samozřejmě předpokládá jistý odpor biskupa k posilování Órigenova vlivu, – jinak ho přece mohl vysvětil sám).

O Órigenovi se vypráví ještě jedna pikantní životopisná podrobnost, že se ve 20 letech podrobil kastraci. Eusebios (HE 6 8,2.) dával toto rozhodnutí do souvislosti s jeho radikalismem a tvrdil, že Órigenés pochopil doslova Ježíšův výrok o tom, že někteří se stávají eunuchy pro Boží království (Mt 19,12; tento výklad události je ovšem v rozporu se skutečností, že Órigenés byl zastáncem alegorického výkladu). Eusebios také připouštěl, že se chtěl Órigenés zbavit pomluv, že udržuje příliš blízké vztahy ke svým žákyním. Zprávě o kastraci mnozí moderní badatelé nevěří.