Poznámky ke vztahu k židovské tradici ve 2. stol

Justin začínal jako pohanský filozof. Když se stal křesťanem, působil jako učitel filozofie v Římě, kde sepsal své dochované spisy. Jeho žákem byl mj. Syřan Tatianos. Justin byl spolu se šesti druhy popraven v Římě za vyznávání křesťanské víry po procesu vedeném Quintem Iuniem Rustikem, který zastával úřad praefectus urbi v r. 162–168.

Svou dráhu od filozofie ke křesťanství líčí Justin v první části spisu Dialog s židem Tryfónem (Dialog 1–8). Na úvod poukazuje na protikladnost řešení základních otázek v různých řeckých filozofických školách, ale zdůrazňuje, že pravda je pouze jediná. Justin prý vystřídal různé filozofické směry, až skončil u platonismu, ale potom potkal na opuštěném místě u moře křesťanského starce, který mu odhalil filozofii křesťanů. Ta není založena na řetězení racionálních argumentů, nýbrž opírá se o předpovědi proroků, kteří předvídali věci, které se právě nyní odehrávají.

Justin ve svých spisech dokazuje podobnost křesťanství a řecké filozofie a návaznost křesťanství na židovské tradice. Tvrdil, že univerzální Logos inspiroval řeckého Sókrata a další filozofy, stejně jako židovského Abrahama a Eliáše a další proroky. Zároveň tím dokazoval nadřazenost křesťanství nad filozofií, protože jeho učitelem je Ježíš jako vtělený univerzální Logos.

Justin tedy používal jako kritérium pravdivosti křesťanské filozofie naplnění starozákonních proroctví. Toto je zásadním prvkem jeho čtení Písma a jeho teologie. Justin se jeví jako první, kdo spojil křesťanské vyznání s aktivním zájmem o pohanskou myšlenkovou tradici, a zřejmě právě od něho můžeme odvozovat zvyk starověkých teologů a církevních spisovatelů nazývat křesťanství filozofií.

Kromě Dialogu s židem Tryfónem se od Justina dochovaly také dvě Apologie (obhajoby křesťanství adresované dle Eusebia, HE IV 18.2–6, císaři Antoninu Piovi a jeho synu Marku Aureliovi Antoninovi). Justin v nich hájí křesťanství proti obviněním z kanibalismu, nevázaných sexuálních orgií, nepřátelství k lidskému rodu, a ukazuje přednosti, jimiž křesťanství vyniká nad pohanským náboženstvím (vysoké etické ideály a monoteismus, který byl ceněn mnoha řeckými intelektuály, kteří se obtížně vyrovnávali s tradičním polyteismem).