Poznámky k exegezi tzv "apoštolských otců"

List Barnabášův je první text v dějinách křesťanství, který vznáší nárok, že židovské posvátné texty jsou knihy náležející křesťanské církvi. Jeho autor používá několik exegetických strategií, které se vyskytly u apoštola Pavla a prosadily se zejména v alexandrijské exegetické tradici. Autor užívá k výkladu smylu jednoho místa v Písmu srovnání či kombinaci s jiným místem. Jinde rozlišuje, komu jsou jednotlivé výroky židovských Písem určeny, zdali "jim", tj. Židům, nebo "nám", tj. křesťanům. Např. v Barn 3,1–5 interpretuje citát z Iz 58,4–8 tak, že výčitky v něm obsažené patří Izraeli, zatímco jeho zaslíbení křesťanům.

Hlavním znakem autorovy exegetické metody je alegoreze. Jeho přístup je radikalizací Pavlovy pozice. Pavel nezpochybňoval, že pro Židy má Zákon reálnou hodnotu, zatímco autor tohoto listu interpretuje rozbití desek Zákona Mojžíšem (v Ex 32,15–19) jako znak židovské nehodnosti, díky které byla smlouva přenesena na křesťany (Barn 4,6–8 a 14,1–5). Toto je zajímavý a paradoxní příklad rabínské midrašistické exegeze, při níž se na základě detailní analýzy jednoho místa ze Zákona relativizuje platnost Zákona jako celku. V důsledku toho autor tvrdí, že se Židé mýlí, když dodržují příkazy Zákona v jejich doslovném smyslu, protože tyto předpisy se mají vykládat duchovně, neboli alegoricky. Předpokládá, že Židé Písmu zcela neporozuměli a oslabuje platnost literního smyslu některých textů a relativizuje historickou hodnotu událostí dějin Izraele (např. v Barn. 12,5 a 7).

Autor interpretuje alegoricky také předpisy o čistých a nečistých pokrmech, čehož jsme svědky už o bezmála tři staletí dříve v Listu Aristeově, nebo Abrahamovu obřízku. Jako prostředek k hledání hlubšího smyslu používá například ustálenou křesťanskou symboliku některých věcí (dřevo symbolizuje kříž, voda křest) nebo symboliku čísel, která byla užívána pohany i Filónem Alexandrijským: Barn 9,8, vykládá počet 318 Abrahamových služebníků v Gn 14,14, jako symbol Ježíšova jména a kříže, protože toto číslo se v řečtině zapisuje pomocí písmene τ (300) symbolizujícího tvarem kříž a písmen ιη (18), na něž začíná jméno Ježíš (Ἰησοῦς).