Portréty slovenských divadelních autorů
Studenti si vyberou jednoho autora a připraví jeho portrét - život, dílo, odkazy, vizuální dokumentace (v rozsahu ca. 5-10 stran, dle povahy a šíře osobnosti).
Možno připravit i jako doplnění a rozšíření stávajícího hesla ve Wikipedii, případně vytvoření hesla nového.
Dodo Gombár
režisér, dramatik
Dodo vlastním jménem Jozef se narodíl 3. června 1973 v Trnavě kde dokončíl gymnázium. Potom vystudoval divadelní režii na VŠMU v Bratislavě (absolvoval v roce 1998), během studia dostal stipendium a absolvoval roční stáž na prestižní divadelní škole The Circle in The Square v New Yorku v letech 1996-1997, kde byla uvedena jeho inscenace Tell me about birds.
Po ukončení studia v roce 1998 působil dva roky v divadle Slovenského národného povstania (SNP) v Martine jako režisér a potom i jako umělecký šef. Jeho první inscenací v SNP byla hra M. Gorkého Na dně. Během těchto let působíl i v dalších divadlech, nejvíc v divadlech v Bratislavě. Jednou z uspěšných inscenací byl muzikal Kráľ Dávid, kde Gombar, společně s J. Urbanem, který taky napsal libretto a Ľ. Hornákem, který složil hudbu, vystupoval jako autor, ale i jako režisér. Premiéra proběhla 19. června 1998 na Nové scéně v Bratislavě. Taky na půdě Nové scény v Bratislavě vznikla v roce 1999 muzikál Daniela Landy Krysař. V toméž roce působil v divadle Teatro Il Vascello v Rímě, kde vznikla inscenace The Contacts. Za dva roky působení v divadle Slovenského národného povstania, ať už v nagažmá nebo jako hostující režisér, vytvořil třináct inscenaci.
Od roku 2000 do roku 2006 byl tvůrcem na volné noze. Zatím nejuspěšnější období tvorby Josefa Gombára. Hodně působíl v Divadle Bolka Polívky v Brně kde dostaval přiležitost inscenovat i vlastní autorksé projekty. Spolupracoval s Divadelním spolkem Frída, který vznikl v roce 1999 za iniciativy Bolka Polívky, jehož divadlo se stalo domovoskou scénou pro soubor až do roku 2011. S Frídou Josef Gombár zpracoval několik svých autorských her, který jsou v repertoáru souboru už přes 15 let. Nejstarší autorskou inscenaci je Sex, Drugs and Rock&Roll, která měla premiéru 8. Ledna 2000, pozdější jsou inscenace Hospodská, Pánská jízda, Už troubějí. V tomto období se Gombár zviditelnil i tím že pracoval v různých žánrech. K činoherním komediím a tragédiím patří taky muzikály – Král David a Krysař – jak už bylo zmiňeno, taneční inscenaci Faust v Bratislavském divadle tance, režíroval taky v divadle Astorka Bratislava dětský muzikál Bambi.
Ale i přes všechná ocenění, nejuspěšnější inscenaci je Hugo Karas v Divadle Petra Bezruče, za kterou Dodo Gombár, jako autor, dostal druhou cenu (první nebyla udělena) Alfreda Radoka v roce 1999. Po sedmi letech se dočkala i premiéry na prknech Divadla Petra Bezruče. “Inscenace nás vtahuje do života chlapce a později snad muže Huga Karase (Viktor Dvořák). Možná pro jeho blbé jméno mu Bůh (Norbert Lichý) věnuje víc času a vede s ním životní dialog. Od něj má Hugo svého anděla (Petra Bučková). Ne že by mu výrazně pomáhal, ale je s ním a spolu tvoří jedinou bytost. Navzájem se učí a padají na nos. Hugo má také rodiče (Marcela Čapková, Tomáš Dastlík). Jejich hrdličkovský vztah postupně přechází v banální soužití. Jako správný teenager má i svou partu. Nikdo zde není šéfem a tak se do dějin zapíší všichni. Nejdrsnějším „týpkem“ je Balog (Jan Vlas), v těsném závěsu se drží kamarádka pro všechno Sedma (Tereza Vilišová) a trochu pro sebe existující Rudy (Lukáš Burian). Hugo je evidentně jiný než jeho kamarádi, tuto odlišnost podtrhuje hlavně civilnější oděv. Ostatní kostýmy podléhají výtvarné stylizaci, evokují myšlenku, že jejich nositelé již s Hugem nejspíš nejsou.”
V Deníku Ladislav Vrchovský vychvaluje Dodo Gombara i jako autora i jako režiséra. “Úspěch či neúspěch na divadle vždy začíná u výběru textu. Text divadelní hry Hugo Karas byl v roce 1999 ověnčen cenou Alfréda Radoka. Zde je první předpoklad úspěchu. Dodo Gombár není jen dobrý autor, ale také velmi dobrý režisér. Jeho hostování u Bezručů při režii vlastní hry je dalším předpokladem úspěchu. Výsledkem je inscenace, která připomíná to nejlepší, co se na jevišti Divadla Petra Bezruče v minulosti odehrálo.”
Ještě předtím působí jako hostující režisér v Švandově divadle v Praze. Kde uvedl svoje hry Vojcek - Der Romantiker v roce 2004 ve studiu divadla a Sen noci svatojánské v roce 2005 ve velkém sále divadla.
V roce 2006 se stal uměleckým šéfem Městského divadla Zlín. Ve své době zde nastudoval nespočet inscenací, jež se vyznačovaly charakteristickým autorsko-režijním pojetím (např. Faust, Tři sestry, Mistr a Markétka). Věnoval se i režii muzikálů a hudebních komedií (Šumař na střeše, Limonádový Joe, Kabaret, Balada pro banditu). Už jako host nastudoval ve zlínském divadle vlastní adaptaci románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně.
Původně Dodo Gombár měl být na pozici uměleckého šéfa pět sezon, ale kvůli neshodám názoru s tehdejším ředitelem Petrem Michálkem a vedením divadla působil v divadle jenom tři. I během tak krátkého působení jsou vidět změny ve fungování a popularitě divadla. Gombár se snažil rozšířit povědomí o divadle - vytvářel alternativní program, aby dostal divadlo i mimo budovu, byli otevřené generálky, nebál se zvát významné režiséry (například Jan Mikulášek, Jan Antonín Pitínský nebo Martin Františák). Posunul Městské divadlo Zlín mezi významné scény České republiky, o čemž svědčí jednak četná ocenění, ale i zájem ze strany divadelní veřejnosti. Dodo Gombár velmi opatrně začal vychovávat diváka, pořád ještě občas dělal ustupky pro většinového diváka, ale jinak bylo patrné že návštěvníci měli velký zájem i o náročnější inscenace. Gombár svou odvážnou koncepcí neztratil diváka, jak mu bylo neobjektivně podsouváno především ze strany tehdejšího vedení divadla, naopak, statistická čísla dokazují zvýšení celkové návštěvnosti v letech 2006 až 2009.
Od září roku 2010 je uměleckým šéfem Švandova divadla na Smíchově (v této funkci působí i v sezóně 2018/2019).
(autorka hesla: Saša Sydorenko)