Portréty slovenských divadelních autorů

 (*1979)

Současný slovenský divadelní režisér, dramaturg a spoluzakladatel Divadla Letí. 

„Myslím, že nestačí jen vyprávět příběhy, vždy musí zaznít názor. Myslím, že divadlo má sílu měnit lidi.“

Vystudoval divadelní dramaturgii a následně postgraduální studium v oboru činoherní režie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Od roku 2008 působil jako interní režisér v brněnském HaDivadle. Po odchodu Luboše Baláka roku 2010 působil v divadle nadále jako umělecký šéf až do června 2015. V září téhož roku se pak stal uměleckým šéfem bratislavského divadla Astorka Korzo ´90, jímž je až do současnosti.

Vstup do profesionálního divadelního života předznamenala jeho absolventská inscenace Platonov z roku 2003, s níž téhož roku navštívil brněnský festival Setkání/Encounter a pak i pražský Zlomvaz. Tam ho Miroslav Krobot vyzval k režijní spolupráci s jeho absolventskými studenty na inscenování Plastelíny Vasilijeva Sigareva (posléze i k spolupráci s Dejvickým divadlem). Právě tito absolventi společně s Marianem Amslerem, dramaturgem Danem Přibylem a manažerkou Lenkou Stárkovou založili roku 2005 divadelní soubor pojmenovaný po hře současné ruské dramatičky Olgy Muchiny Letí, kterou s nimi Amsler inscenoval. 

Marian Amsler spolupracoval s několika českými divadly: kromě Divadla DISK a Dejvického i s Činoherním studiem v Ústí nad Labem, s brněnskou Redutou, se Západočeským divadlem v Chebu, s Klicperovým divadlem, s Městským divadlem v Kladně, s Divadlem J. K. Tyla, s Divadlem Petra Bezruče. Spolupracoval však i se slovenskými divadly, jmenovitě Slovenským národním divadlem v Bratislavě, s Divadlem Aréna tamtéž, se Slovenským komorným divadlem v Martině či s Divadlem Andreja Bagara v Nitře. 

Kromě inscenace Platonova, díky níž mu byl roku 2008 nabídnut půl úvazek v HaDivadle, inscenoval Amsler i další Čechovovy hry: Ivanova na VŠMÚ, Tři sestry v Činoherní studiu v Ústí nad Labem, Višňový sad v Astorce. V rozhovoru pro Divadelní noviny odpovídá na otázku, proč zrovna Čechov, následovně:

 „Myslím si, že jsou to jedny z nejlépe napsaných her. Nejenže jsou vystavěny s matematickou přesností, je tam navíc obdivuhodný mix tragiky a komiky, která tu dokonalou kostru překryje životností. A i když je na první pohled každá Čechovova hra o lásce, je za tím vždy nějaká nadstavba. Bohužel jich napsal málo a nedají se inscenovat pořád stejně.“

Také inscenoval několik dramat inspirovaných čechovovskou dramatikou: Jsem Kraftwerk Viliama Klimáčka a novou verzi Platonova Sežereš sám sebe v HaDivadle, Plantáž Davida Gieselmanna v SND nebo Fajčiarky a spasiteľky Anny Saavedry na VŠMÚ. Další jím inscenované ruské hry byly Táňa, Táňa, Letí a You Olgy Muchiny, Sny Ivana Vyrypajeva a Plastelína Vasilije Sigareva. Vztah k hrám z ruského prostředí získal díky známosti s rusofilem Lubomírem Vajdičkou. Inscenoval však i současné autory z jiných zemí jako například Falka Richtra, Michala Hvoreckého, Evu Maliti-Fraňovou, Davida Drábka a další. 

Za své inscenace Čechovových her Platonov, Ivanov a hry Anny Jablonské Pohania získal slovenskou cenu Dosky. Inscenace Platonov pak získala další ocenění na festivalech Zlomvaz v Praze, Setkání v Brně, také hlavní cenu poroty za inscenaci a za režii na Mezinárodním festivalu vysokých divadelních škol ve Varšavě. Za inscenaci You Olgy Muchinové získal cenu Literárního fondu a za režii hry Davida Gieselmanna Plantáž cenu nadace Tatra banky. Za dramatizaci románu Vyhnání Gerty Schnirch a její inscenaci dostal Cenu Divadelních novin.

Kromě dramatizace prózy Kateřiny Tučkové, zdramatizoval i román Honoré de Balzaca Lesk a Bída kurtizán a také Janou Eyerovou Charlotty Brönte. Po zkušenostech s dramatizacemi se rozhodl napsat původní hru On, kterou roku 2016 inscenoval v HaDivadle. 

V sezóně 2017/2018 je možné navštívit 5 Amslerových inscenací. Bang a Small Town Boy Divadla Letí ve Vile Štvanice, Kámen a bolest v brněnské Redutě, Vyhnání Gerty Schnirch v HaDivadle, Velký sešit v Divadle Petra Bezruče.

(autor hesla: Tomáš Blatný)