Portréty slovenských divadelních autorů: Juraj Deák

Juraj Deák

(*15. 12. 1958 Bratislava)

Slovenský divadelní, filmový režisér a herec.

Kariéra

V roce 1987 úspěšně absolvoval studium režie na pražské Divadelní fakultě Akademie Múzického umění u profesora Antonína Dvořáka inscenací Ženitba. Po studiu nastoupil na roční stáž do divadla S. K. Neumanna v pražské Libni. Poté opustil na delší dobu Prahu a nastoupil jako režisér ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde působil do roku 1991. V roce 1992 přijal nabídku na angažmá v Ostravě. V Národním divadle moravskoslezském se stal po půlroce šéfem činohry společně s Vojtěchem Kabeláčem. Během svého působení v Ostravě uváděl divadelní hry i v dalších mimopražských divadlech (Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Slovácké divadlo Uherské Hradiště). Šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského byl do roku 2004. Během svého působení v Ostravě založil roku 1997 společně s Radovanem Lipusem a dramaturgy Markem Pivovarem a Alicí Taussikovou festival ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR. Od roku 1998 režíroval ve znovu otevřeném Divadle Na Fidlovačce jako hostující režisér. Po ukončení angažmá v Národním divadle moravskoslezském v roce 2004 se stal uměleckým šéfem Divadla Na Fidlovačce ve spolupráci s Tomášem Töpferem. Po ukončení angažmá v Divadle Na Fidlovačce přijal místo uměleckého šéfa v divadle J. K. Tyla v Plzni, kde působil dva roky. Od září 2013 je Juraj Deák uměleckým šéfem Divadla na Vinohradech. Zároveň působí na Divadelní fakultě Muzického Umění jako odborný asistent na Katedře činoherního divadla.

Ohlasy

O režijní tvorbě Juraje Deáka napsali:

„Ostatní Řezáčovi herečtí partneři pouze skicují více či méně karikaturní figurky, které ve velkých gestech rozehrávají snad každé dramatikovo slovo. Ne jinak je tomu s ilustrativní režií Juraje Deáka. Nejzřetelněji je to vidět v posledním dějství. Jestliže dokázal Janusz Klimsza třetí část Lásky na Krymu pojmout jako skutečný mumraj „finálního aktu“ všeruských dějin, u Deáka v téže chvíli po scéně unaveně špacíruje modelka alias Kateřina Veliká, s kočárkem jezdí Vlkodlak a sem a tam se posouvá bezhlavý Generál. K dokreslení této scény režisér sahá po nejotřepanějších prostředcích – zní technohudba a blikají tři barevné reflektory.”

(JAN JIŘÍK. Tak co třeba Mrożek?. Divadelní noviny. [21.1. 2015]

„Pygmalion se dodnes na jevišti udržuje jako nejpopulárnější ze všech Shawových her, protože jeho téma je stále plné života. Jazyk jako téma nemůže nikdy zestárnout. Není snad naše zplanělá řeč, zneostřování, vyhasínání pojmenovávacích funkcí ve jménu posluhování politické korektnosti jedním z hlavních stesků dneška? Do toho se však Juraji Deákovi nechtělo, a tak se svým inscenačním týmem raději pokračoval ve své entertainersky bezzubé linii, jako by zapomněl, že tentokrát neinscenuje muzikál, ale činohru – lehrstück sršící shawovsky jiskřivým humorem a brilantním dialogem. Inscenační klíč, jejž si zvolil – uječená crazy –, ovšem dveře k Shawovi neodmyká, ale definitivně zamyká.”

(IVAN ŽÁČEK. Pygmalion jako muzikál, leč bez muziky. Divadelní noviny. [8.5. 2015]

„Ale o to se vinohradská inscenace režiséra Juraje Deáka vůbec nepokouší. Naopak volí (z důvodů zřejmě mimouměleckých) starší překlad Jana Raka. Přejmenování na Rebeku signalizuje akcentování milostného příběhu. Pak by ovšem inscenace měla nést označení Rosmer a Rebeka. Programový článek poukazuje na mnohoznačnost hry, v níž se pojí mýtičnost a symbolismus („severskou krimi“ raději pomineme), ale z nich zbylo v představení pramálo. Na počátku sice sledujeme fantaskní světelný a zvukový rej, v němž je zmítána titulní hrdinka, ale pak se hraje zcela tak říkajíc realisticky.”

(ZDENĚK HOŘÍNEK. Střetávání starého a nového. Divadelní noviny. [19. 3. 2013]

„Inscenační pouť za konzervativně měšťanským divákem bude holt delší než pohádková cesta za pokladem. To jsem si ale řekl až ve chvilce osvícení, kdy jsem si při premiéře kladl otázku, co mi interpretace režiséra Juraje Deáka nutkavě připomíná: nedělní televizní pohádku! Ale tu klasickou, v níž se ještě královi rádcové uměli pitvořit, cupitat a s komickou důstojností nosit paruky.”

(RICHARD ERML. Pohádkové déjà vu. Divadelní noviny. [24. 1. 2013]

Rozhovory s Jurajem Deákem:

https://prazsky.denik.cz/kultura_region/fild20080421.html

https://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/juraj-deak-divadelni-reziser--1110071

https://www.divadelni-noviny.cz/juraj-deak-reziser https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10090925908-vsechnoparty/208522161600024/obsah/108700-juraj-deak

https://prazsky.denik.cz/kultura_region/juraj-deak-chvile-pred-generalni-zkouskou-jsou-adrenalin-20130318.html

Divadelní režie (výběr):