Órigenův odkaz

Órigenés zanechal v dějinách exegeze a teologie několik nesmazatelných stop:

  • Po vytvoření Hexaply se pro další exegety stalo samozřejmostí kritické zkoumání materiální stránky biblického textu (v mezích jejich schopností a možností: kromě Jeronýma nevíme o dalších lidech, kteří by si dali práci se studiem hebrejštiny, a Hexapla zůstávala v Caesareji a nebyla šířena dále).
  • Před Órigenem se zájem soustředil pouze na některé knihy Starého a Nového zákona (Gen, Ex, Žl, Iz, Mt a některé Pavlovy listy) a systematicky se komentovaly většinou jen vybrané části. Órigenés pojal studium Písma jako studium celého Písma a komentoval všechny knihy (nejprve se zaměřil na některé mudroslovné knihy: Kazatel, Jób, ale poté postupoval dál a dále; a jeho exegeze knih Jozue a Soudců zůstala ve starověké exegetické literatuře unikum).
  • Další Órigenovým odkazem bylo rozvinutí důkladnosti a ucelenosti exegetického výkladu. Už se nekomentovaly jen klíčové prorocké pasáže nebo problematická místa Zákona. Órigenés zavedl zvyk komentoval systematicky celé knihy Starého a Nového zákona od začátku až do konce (dokonce celý Žaltář), což před ním (nakolik je nám známo) nikdo nedělal; snad s výjimkou Klementových Hypotypóseis, které se však nedochovaly.

Vědecké, systematické komentáře, které byly často podrobné, komplikované, zdlouhavé a plné rozsáhlých odboček, psal Órigenés za svého učitelského působení v Alexandrii. Po svém přesunu do Caesareie a ordinaci na presbytera propojil exegetickou a kazatelskou činnost a začal tvořit také série exegetických homilií. Byly to série kázání, během kterých okomentoval celou knihu. Od systematických komentářů se lišily tím, že byly méně komplikované a lépe přizpůsobené úrovni obecného posluchačstva. Órigenés tak založil tradici vytváření exegetických homiletických sérií, na kterou navazovalo mnoho následujících autorů, zejména kazatel konce 4. stol. Jan Chrýsostomos.