Topic outline

  • Jak číst divadlo (zase) jinak...

     

    Klasická díla a osobnosti světového (ale i českého) divadla a dramatu je občas vhodné nahlédnout jinýma očima. Podívat se za konvence tradičního kánonu, který je činí neoddiskutovatelnými položkami v dějinách divadla či divadelní teorie. A být si přitom vědom, že ne každý klasik je zároveň klasikem s globálním dosahem. V rámci tohoto přednáškově-seminárního kurzu se proto podíváme na klasiky světově proslulé, i na ty, kteří jsou úžeji spjati s některou z národních kultur. 

    Kurz bude koncipován jako “komparativní” a “interdisciplinární”, což ovšem pro zkoumání divadelního umění není metoda nijak neobvyklá. V gastronomii se pro naše účely užívá velmi vhodný pojem: fusion cuisine. Během jednotlivých seminárních (kulinárních?) setkání se proto budeme pravidelně snažit kombinovat (míchat?) výrazné osobnosti z divadelního světa i s těmi z oblasti literatury, filmu, kritiky, hudby. Pokusíme se (po)spojovat klasiky známé s těmi méně známými. Přirozeně za účelem harmonie chutí.

    Budeme číst hry, romány i kritiky, dívat se na filmy i talk-show, poslouchat muzikály i singl hity.

    Podíváme se na to, co mají společného (a co jsou vlastně zač) například:

    • Eric Bentley s Eugenem O’Neillem
    • Jean-Louis Barrault s Williamem Faulknerem
    • Peter Weiss s Markýzem de Sade a Jukio Mišimou
    • Anton Pavlovič Čechov s Patricem Chéreauem
    • Bertolt Brecht s Václavem Havlem
    • Edmond Rostand s Jamesem Cordenem

    ...a možná i:

    • Henrik Ibsen (třeba) s Knutem Hamsunem
    • Jára Cimrman (třeba) s Italem Calvinem

    [Konkrétní podoba semináře bude upřesněna na úvodním setkání se studenty.]

    NB. Předmět je určen primárně studentům v navazujícím magisterském programu, jeho kapacita je omezena na 15 studentů (v případě zájmu a volné kapacity jej bude moci navštěvovat i omezené množství studentů v pokročilejší fázi bakalářského studia).

  • Faulkner vs. Barrault (8. října, 12:30 - 15:30)

     

    Budeme-li hledat spojnici mezi avantgardou, artaudovskými vizemi a aktivitami tzv. druhé divadelní reformy, musíme nutně narazit na jméno francouzského divadelníka, herce, režiséra a divadelního ředitele Jeana-Louise Barraulta (1910-1994).

    A podíváme-li se na Barraultův režijní debut Autour d'une mère (Okolo matky, 1935), což byla vlastní scénická adaptace tehdy poměrně nového amerického modernistického románu Williama Faulknera Když jsem umírala (As I Lay Dying, 1930), nemělo by nás překvapit, ani že kapitolu věnovanou této inscenaci najdeme v Artaudově Divadle a jeho dvojenci, ani jak blízko bude od této inscenace ke kreacím Living Theatre či Jerzy Grotowského.

    POZN.: Před seminářem si studenti přečtou Faulknerův román Když jsem umírala (česky nebo anglicky) a připraví si stručnou charakteristiku jednotlivých postav románu + zkusí pro každou z nich vymyslet adekvátní atribut / rekvizitu / symbolický předmět

     

    Četba k semináři [tituly označené * je vhodné přečíst před seminářem]

  • Bentley vs. O'Neill (22. října, 12:30 - 15:30)

     

    Eric Bentley (*1916) a Eugene O'Neill (1888-1953). Dva Američané. Dva velcí muži amerického divadla. Kritik a dramatik. Dramatik, který byl i v americkém kontextu výjimečný, a kritik, který si svého dramatika musel teprve oblíbit.

    bentley_o_kritice_rezii.jpg

    (Eric Bentley: Trying to Like O'Neill, 1952)

    Ale legenda americké kritiky O'Neilla také režírovala. Bentley byl ovšem také jedním z průkopníků inscenování Bertolta Brechta v USA. Odpověď na zatím nepoloženou otázku "Co tedy pojí amerického tragika O'Neilla s epicko-politickým Brechtem?" je prostá: Eric Bentley.

      

    Četba k semináři [tituly označené * je třeba přečíst před seminářem]

    POZN.: V rámci přípravy před seminářem se pokuste shrnout a pojmenovat  Bentleyho autorskou/kritickou metodu + zamyslete se nad tím, jak se v jeho textu prolíná pozice kritika a dramaturga/režiséra

    • de Sade vs. Weiss/Mišima (5. listopadu, 12:30 - 15:30)

       

      Život Donatiena Alphonse Françoise de Sade známého zpravidla pouze pod jeho šlechtickým přídomkem markýz de Sade (1740-1814) by vydal na několik románů. Co románů: filmů, her, eposů, studií... A kondicionál stranou: nevydal by, vydal!

      Tak například: jeden Němec a jeden Japonec o něm v polovině šedesátých let 20. století napsali (každý svou) hru. Každý po svém. Na jedné straně historicko-epicky laděná kreace Petera Weisse (1916-1982), na straně druhé klasicistní racinovskou tragédií ovlivněná rozprava pro půltucet žen/hereček Jukia Mišimy (1925-1970).

      Weissovo Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade známe (navíc) též v audiovizuální podobě - Brookův film Marat/Sade z roku 1967 se stal legendou. Oproti tomu Markýzu de Sade nezná takřka nikdo, byť je třeba jejího autora považovat za jednu z největších osobností moderní japonské literatury a divadla. Jehož život je navíc podobně spektakulární jako ten de Sadův.

       

      Četba k semináři [tituly označené * je vhodné přečíst před seminářem]

      • Čechov vs. Chéreau (19. listopadu, 12:30 - 15:30)

         

        Patrice Chéreau (1944-2013) se ve své režijní práci prosadil na více frontách: jako součást legendárního tvůrčího tandemu Koltès-Chéreau v osmdesátých letech, jako filmový režisér, který spolupracoval s velkými francouzskými hvězdami stříbrného plátna, ale i jako režisér operní, který spolupracoval například s legendárním skladatelem a dirigentem Pierrem Boulezem.

        A také natočil filmovou adaptaci dramatické prvotiny A. P. Čechova Platonov. Chéreauův snímek Hôtel de France z roku 1987 navíc vychází z režisérovy divadelní inscenace Čechovovy hry uvedenou v divadle Nanterre-Amandiers a doplňuje čechovovský příběh o dimenzi zkoušení dotyčné provokativní hry divadelním souborem. Podobně jako to o dvě desetiletí později dělají třeba Zelenkovi Karamazovi. A nebo ne?

         

        Četba k semináři [tituly označené * je vhodné přečíst/zhlédnout před seminářem]

        • ŠIMKOVÁ, Soňa. Divadlo prekračuje hranice. Patrice Chéreau, Arianne Mnouchkine, Robert Wilson. Divadelný ústav: Bratislava 2019.
        • ČECHOV, Anton Pavlovič. Platonov* (Bezotcovština)
        • ZELENKA, Petr. Karamazovi (film)* [že by třeba k dispozici zde?]
        • Brecht vs. Havel (3. prosince, 12:30 - 15:30)

           

          Václav Havel si vzal hru Bertolta Brechta, který si už předtím po svém zpracoval Žebráckou operu Johna Gaye.

          Bert Brecht udělal z Gayova románu drama a pak také román. A taky vnikl film.

          A Walter Benjamim Bertovi rozuměl a hrál s ním šachy.

           

          Četba k semináři [tituly označené * je vhodné přečíst před seminářem]

          • BRECHT, Bertolt: Žebrácká opera (v dramatické* i románové podobě)
          • HAVEL, Václav*Žebrácká opera
          • GAY, John*Žebrácká opera
          • PARKER, Stephen: Bertolt Brecht. A Literary life (česky vyšlo v listopadu 2019 v nakladatelství NAMU)
          • BENJAMIN, Walter: Understanding Brecht