Filosofie II. OB2312110
Osnova témat
-
Kurz navazuje na předchozí kurz Filosofie I. Během kurzu by měl posluchač získat přehled o hlavních tradicích evropského myšlení (tradici platónské, aristotelské, materialistické, křesťanské a osvícensko-humanistické), jejich představitelích a charakteru doby, v níž se objevují a dále vyvíjejí. Cílem kursu je naučit studenty samostatnému kritickému myšlení založenému na znalosti základů evropské filosofie a ze směrů jako je fenomenologie, novopozitivismus, kritický racionalismus, postmoderna.
-
Člověk jako existence – ek-sistence
Jedním z klíčových filosofických pojmů s antropologickou relevancí je pojem existence, v novodobém myšlení vyhrazený pouze člověku, na rozdíl od klasické metafyzické pojmové výbavy (např. u Aristotela), kde existence tvořila párový pojem k esenci. Zatímco v tomto párovém kontextu je existence zvnějšněním a projevem esence, nemá vlastní ontologický status a je závislá na svém základu, podkladu, zjevující se podstatě, je v kontextu zvláště Kierkegaardova myšlení „existence“ poprvé pojata jako „lidská existence“. Není projevem nějakého obecného základu, ale označuje bytí člověka v jeho jedinečnosti, nezaměnitelnosti, konkrétnosti a především niternosti
-
Friedrich Nietzsche destruoval metafyzické koncepty světa a člověka. Proti jednotě a rovnováze animality a racionality nebo animalitě zkrocené a podřízené rozumu preferoval vládu těla, pudů, vášní, a instinktů. Navázal na protagorovské anthropos panton metron, „člověk je mírou věcí“ a dovršil zásadní proměnu v pojetí hodnot, přehodnocení všech hodnot. Problém hodnot vykrystalizoval u Nietzscheho v trojím boji, boji proti tradiční morálce, ontologii a křesťanství.
-
Fenomenologie
Historie pojmu fenomén ve filosofii. Řecky fainesthai jeviti se, fainomenon je jev. Pojem fenomén používal Kant pro označení objektivní reality, jak se jeví naší zkušenosti (na rozdíl od věci o sobě „Ding an sich“, která je zkušenosti nepřístupná, jde o Ding fuer uns, pro nás).
-
Pojem osoba má ve filosofii svůj zcela zvláštní význam, odlišný například od gramatického (zde to není 1. – 3. osoba, nýbrž vždy Já), odlišný od konceptu psychologického (kde jde spíše o osobnost – tedy jakousi integritu bytosti vybavené intelektem, svobodnou vůlí, emocionalitou). Nesplývá ani s řadou jiných filosofických pojmů, které máme pro označení člověka (není to existence, ani podstata). Dá se říci, že pojetí člověka jako osoby je protikladné existencialismu, kde existence je tím, čím se člověk udělá. Je protikladné marxismu, kde za podstatu člověka je prohlášen souhrn společenských vztahů.
-
-
-
-