Adorno bez dialektiky: zmatky a dilemata při výkladu Adorna
Osnova sekce
-
Nejvlivnější interpretace Adornova poměru k osvícenství, jako je výklad Habermasův nebo Wiggershausův, hovoří o tom, že Adorno nevymezuje pojem osvícenství pozitivně. Habermas ve stati „Moderna – nedokončený projekt“ řadí Adorna k „zadnímu voji osvícenství“.[1] Adornův pojem moderny se „stáhl do žalujícího gesta esoterického uměleckého díla“.[2] Z Habermasova výkladu Adorna vyplývá, že podle Habermase není možno konsistentně vyjádřit Adornův pojem osvícenství, neboť ten je „zvláštním způsobem roztříštěný“.[3] Albrecht Wellmer ve studii „K dialektice moderny a postmoderny. Kritika rozumu po Adornovi“ se nezabývá problémem kladného vymezení osvícenství v Adornově díle a jednostranně charakterizuje dialektiku osvícenství jako „radikalizaci psychologické kritiky racionalismu“. [4] Adorna potom zařazuje mezi předchůdce francouzského poststrukturalismu.