5. března

Pokud jste to ještě nestihli, dokončete četbu celého románu. Nemůžete-li román sehnat v tištěné verzi, stáhněte si jeho sken (níže).

Na počátku bylo šťastné dětství v prostředí poměrného blahobytu a klidu. Sama o tom říká: "Narodila jsem se na Malé Skále a strávila jsem tam své dětství do osmi let. V celém životě je to údobí zcela krátké. V mém životě však je to údobí nejkrásnější. Můj otec byl správcem, hezkým, velkým, milým a všude oblíbeným člověkem. Maminka byla veliká, velice útlá, snědá, černooká, věčně nemocná, věčně jako zakřiknutá bytost. Byly jsme toliko dvě děti, já a Irena, o dva roky mladší."

Žila tedy dětským životem "na výsluní štěstí". Pak přišla rodinná katastrofa: nemoc a propuštění otce, nemoc a smrt matky, škola v Praze, přechod do německé školy. 

Po smrti otce si "dvě vychrtlá uštvaná děvčátka" hledala nový domov v letech první světové války. Zakotvila ve Slezsku, v Klimkovicích, ve vojenské nemocnici. 

Životní cesty sester Glazarových se pak rozešly. Jarmila učila hře na klavír a v roce 1922 se provdala za MUDr. Josefa Podivínského, značně staršího vdovce, a prožila s ním dvanáct let idylického manželství. Přitom poznávala i ostravský svět, kde se už projevovaly první známky dělnického hnutí. 

Po smrti manžela se Glazarová opět ocitla v existenční nouzi a osamění a hledala útočiště ve vzpomínkách. Začala si, jen tak pro sebe, sepisovat "slezskou kapitolu" svého života. Bez jejího vědomí byl rukopis přihlášen do literární soutěže, získal cenu a v roce 1936 byl vydán. To byly "Roky v kruhu", oslava manželského života.

V roce 1938 vyšel druhý román Glazarové, "Vlčí jáma". Znovu sice vychází z autorčiných životních zážitků, ale nejde o autobiografii. Je to umělecká fikce. 

Ve třetím románu s názvem "Advent" (1939) už životopisné prvky nenajdeme. Žánrově zcela odlišná je pak i další, čtvrtá kniha Glazarové, "Chudá přadlena" (1940), příběh ze života beskydského lidu. 

Glazarová má na kontě také několik děl publicistických: "Leningrad" (1950), "Výmarský deníček" (1950), "Ani dálka, ani cizina" (1959), "Píseň o rodné zemi" (1960). A také "Místopis srdce" (1973), soubor statí, proslovů a vzpomínkových próz, ve kterých se vrací k dětství a rodnému kraji.

Její maloskalský domov se stal dějištěm románu "Navlékač korálů". Ale sílu a chuť k jeho dokončení už neměla. Zemřela 20. února 1977 a je pohřbena na starém lesním hřbitůvku na Malé Skále.

(Zpracováno na základě životopisu, který napsal FRANTIŠEK BURIÁNEK)