Demografické posuny a jejich vazby na kulturní dějiny (1500-1800)

Provedli jsme přehled demografických posunů židovského osídlení od sklonku 15. století do roku 1800. Výstupy:
- dějiny se odehrávají tam, kde jsou lidé: je třeba si vždy uvědomovat jak to, kde v daném okamžiku Židé sídlí, ale také kde z různých důvodů nesídlí

- v raném novověku lze vymezit pro první polovinu období (do r. 1648) základní směr posunů ze západu na východ, v druhé polovině je trend opačný

- pro pochopení celkového charakteru období a jeho dynamiky je třeba opustit "pragocentrický" pohled: i v 16. století, kdy je Praha největší židovskou obcí, není její význam uchopitelný bez přihlédnutí k jejím vazbám (Polsko, Benátky, Osmanská říše); později nesmíme opomíjet (alespoň formálně) Amsterdam, stejně jako expanzi na východ v Polsko-litevském soustátí a kontak mezi touto velmocí a Osmanskou říší.

- velké demografické posuny vyvolávají reakci - Židé různého původu se dostávají do mnohem frekventovanějšího kontaktu než ve středověku (což neznamená, že by ve středověku kontakty neexistovaly!) a tento intenzívní kontakt, spojený s výměnou idejí, vyvolává znovupromýšlení vlastní identity; ta se realizuje na různých úrovních: univerzálně židovské, genealogické (Sefardi, Aškenázové), ale také geopolitické a přímo lokální (loyalita politické entitě - příslušnost k určité obci - loyalita k rodině/klanu).

Viz významná studie Josepha Davise o proměnách halachické definice Sefarad - Aškenáz.

Práce Jonathana Israele průběžně resumuje nejvýznamnější demografické posuny s důležitým smyslem pro jejich společenské dopady.

Soubor přednášek Hayima Yerushalmiho, vydaný pod názvem Zakhor, otevřel otázku židovského vztahování se k dějinnosti.