Osnova sekce

◄Úvod
►Demografické posuny a jejich vazby na kulturní dějiny (1500-1800)

  • Zde jsme se na základě Rudermanovy knihy zamýšleli nad vymezením raného novověku v židovské historiografii. Hlavní body:
    - periodizace jsou pomůckou historika, nesmí být absolutizovány

    - v evropské kultuře obecně a v židovské kultuře snad ještě více existuje silná kontinuita mezi středověkem a raným novověkem (neexistuje např. představa "renesance" a tedy ani "středověku")

    - v materiální kultuře funguje koncept "dlouhého středověku" (Jacques Le Goff)

    - v židovské kultuře trvá až do před-emancipačního období (18. století) hegemonie židovské vnitřní samosprávy (korporativismus a autonomismus (Jacob Katz)

    - přesto je vyčlenění raného novověku jako svébytné period v historiografii židovských dějin platné a účelné

    - viz pět pilířů (charakteristických aspektů) období mezi vyhnáním ze Španělska a Portugalska (1492/1497) a emancipačním obdobím podle Davida B. Rudermana:

    * MOBILITA
    * KOHEZE OBCÍ
    * INFORMAČNÍ EXPLOZE
    * KRIZE RABÍNSKÉ AUTORITY
    * SMÍŠENÉ IDENTITY

    - metodologický význam monografie Jonathana Israele - zakotvení v datech

◄Úvod
►Demografické posuny a jejich vazby na kulturní dějiny (1500-1800)