Poruchy endokrinních regulací - obecná část

Poruchy regulace konkrétního hormonu se projevují jako zvýšení nebo snížení jeho účinku. Podle toho, jaké jsou účinky hormonu produkovaného danou žlázou, rozlišujeme:

• poruchy hyperfunkční, při kterých jsou účinky hormonu nadměrné (kvůli nadbytečnému množství hormonu, případně z důvodu zvýšeného množství nebo citlivosti jeho receptorů)
• hypofunkční poruchy, při kterých jsou účinky hormonu příliš nízké.

U vícestupňových regulací můžeme navíc rozlišovat poruchy centrální, poruchy spočívající ve vlastní endokrinní žláze, případně periferní poruchy (poruchy transportních proteinů, poruchy receptorů, poruchy postreceptorové signální dráhy nebo změny v eliminaci hormonu, kdy bývá příčinou zvýšená nebo snížená degradace), viz Tab. 2.

Tabulka 2 Přehled obecných příčin endokrinní dysfunkce

V případě hyperfunkce přichází navíc v úvahu ektopická produkce hormonu (tj. mimo endokrinní žlázu), eventuálně předávkování hormonu při substituční terapii, buď chybou pacienta, nebo chybou lékaře („iatrogenní“ příčina).

Jiný způsob je dělení endokrinních poruch na primární, sekundární a terciární:

• primární – porucha postihuje periferní žlázu a dochází k autonomní změně sekrece hormonů
• sekundární – příčinu je nutno hledat v regulačním mechanismu, který periferní žlázu řídí; může jít o nadřazenou žlázu (adenohypofýzu), porucha však může být způsobena i odchylkou regulační veličiny (například hladina ionizovaného kalcia a jí řízená aktivita příštítných tělísek)
• terciální – změny v sekreci periferních hormonů jsou způsobeny zprostředkovaně na podkladě vícestupňové regulace (hypothalamus – hypofýza – periferní žláza – cílová tkáň) nebo vznikají na podkladě dlouhodobé adaptace endokrinní žlázy.

Obr. 27 shrnuje obecné příčiny hormonálních dysregulací a jejich výsledek v klinickém obrazu endokrinní choroby.

Obr. 27 Přehled příčin endokrinních onemocnění (upraveno ze Silbernagl a Lang 2012)