Mezi nejčastěji napadené buněčné systémy patří integrita buněčných membrán, aerobní respirace, proteosyntéza a integrita genetického aparátu. Je třeba mít na mysli, že biochemické a morfologické složky buňky spolu úzce souvisejí, takže prvotní atak, který poškodí určité místo, rychle vyústí do širokého spektra druhotných účinků. Příkladem může být narušení aerobní respirace, které potlačí aktivitu iontových pump v membráně (např. Na/K-ATPasa) a tím ohrozí iontovou a osmotickou rovnováhu buňky. Morfologické změny jako důsledek poškození buňky jsou průkazné mnohem později než biochemické změny; morfologické změny se rychleji manifestují u reverzibilního než ireverzibilního poškození (Obr. 3). Například morfologickou známkou vratného poškození je buněčný edém, který se objevuje během několika minut, zatímco nepochybné mikroskopické změny jsou při nekróze myokardu patrné až za 10-12 hodin. Avšak nevratné poškození myokardu nastane už za 20-60 minut po nastalé ischemii a biochemické markery (myoglobin, troponiny) jsou v krvi prokazatelné už za 1,5-2 hodiny. Reakce buňky na poškození závisí na druhu poškození, jeho trvání a závažnosti. Následky poškození jsou determinovány typem, stavem a adaptabilitou buňky, důležitý je rovněž její energetický potenciál a metabolické potřeby. Při ischemii dochází k nevratnému poškození hepatocytů za 1-2 hodiny (zásoby glykogenu), kardiomyocytů za 30-40 minut a nervových buněk za 3-5 minut.

zm%C4%9Bny%20p%C5%99i%20po%C5%A1kozen%C3%AD.jpg

Obr. 3. Manifestace změn u reverzibilního a ireverzibilního poškození buňky (upraveno z Kumar a kol. 2014).

Naposledy změněno: středa, 25. října 2017, 10.43