Nádorové markery jsou skupinou látek, které mohou být produkovány nádorovými buňkami nebo organismem jako odpověď na nádorové bujení. Od látek tvořených normálními buňkami se liší buď kvalitativně (nejsou v nich přítomny) nebo kvantitativně.  Jejich význam spočívá v tom, že jsou laboratorním ukazatelem přítomnosti a postupu nádorového onemocnění. Hladina markeru se stanovuje v krvi, moči (kvantitativní) nebo přímo ve tkáni nádoru (kvalitativní) metodami chemickými, imunologickými nebo molekulárně-biologickými metodami. Při využití vhodného markeru přináší zjištěná koncentrace markeru v sledovaném biologickém materiálu informace o biologických vlastnostech a chování nádoru.

Ideální nádorový marker by měl splňovat několik kritérií:

  • vysoká specifičnost vzhledem k malignímu onemocnění
  • vysoká orgánová specifičnost
  • vysoká citlivost
  • korelace mezi hladinou markeru a velikostí nádoru
  • korelace mezi hladinou markeru a stádiem onemocnění, prognózou a účinkem zvolené terapie

Nádorové markery lze klasifikovat podle různých hledisek. Podle místa produkce a chemického složení je dělíme na látky tvořené nádorem (např. antigeny, hormony, enzymy, metabolity, onkogeny a antionkogeny) a markery s nádorem sdružené (např. receptory, sérové proteiny), podle biologického chování na markery, účastnící se proliferace, diferenciace a rozpadu nádorových buněk. Z biochemického hlediska rozeznáváme markery humorální (např. onkogenní antigeny, enzymy, hormony, plasmatické proteiny), buněčné a genetické.

Pro racionální využití nádorových markerů a interpretaci laboratorních výsledků je třeba si uvědomit několik skutečností. Hlavním účelem vyšetřování markerů je sledování průběhu onemocnění, neslouží k primární diagnostice ani screeningu. Ke stanovení diagnózy je rozhodující histopatologické vyšetření nádorové tkáně doplněné o průkaz nádorového markeru. Schopnost produkce markeru je u každého nádoru jiná, negativní výsledek vyšetření proto neznamená, že nádor není přítomen. Přechodně zvýšené hladiny nádorového markeru se mohou vyskytovat nejen u nádorových ale i u některých nenádorových onemocnění (např. benigní nádor, zánět, trauma, postižení ledvin u markerů vylučovaných ledvinami), v některých případech může hladina markeru stoupat během účinné léčby díky rozpadu nádorových buněk („celulární reakce“). Každý marker je vhodný ke sledování jiného typu nádoru. Prakticky žádný marker není zcela specifický pro určitý typ nádoru nebo jeho lokalizaci, proto je vhodné sledovat min. 2 nádorové markery, které jsou pro danou oblast nejvhodnější, a zvýšit tak pravděpodobnost záchytu. 

Pro příklad uvedeme některé často používané nádorové markery. Karcinoembryonální antigen (CEA) je onkofetální glykoprotein, který je za fyziologických podmínek tvořen ve vyvíjejícím se embryu. V dospělosti je omezeně syntetizován epiteliálními buňkami střevní sliznice, žaludku a bronchů. CEA se podílí na procesu adheze a metastazování buněk. Je tvořen např. karcinomy zažívacího traktu, plic, mléčné žlázy, karcinomy močového měchýře či ledvin. Zvýšení CEA v séru bylo popsáno u benigních nebo premaligních lézí (např. jaterní cirhóza, Crohnova choroba, střevní polypy, pankreatitida, benigní onemocnění prsu) a u kuřáků a alkoholiků. Alfa-1-fetoprotein (AFP) je onkofetální glykoprotein s transportní úlohou (např. steroidy, bilirubin, mastné kyseliny, retinoidy), produkovaný v embryonálním žloutkovém vaku a ve fetálních játrech. V dospělém zdravém organismu je syntéza AFP omezena na minimum; je důležitým ukazatelem fyziologického vývoje těhotenství. Základním využitím AFP je monitorování průběhu onemocnění; pro  hepatocelulární karcinom je AFP markerem první volby. Lidský choriogonadotropin (hCG) je glykoprotein tvořený podjednotkami alfa a beta. Stanovení má význam pro zhodnocení stadia onemocnění, pro potvrzení histologické charakterizace nádorů varlat a choriokarcinomů a pro jejich monitorování. Prostatický specifický antigen (PSA) je serinová proteasa, která umožňuje zkapalnění seminální tekutiny a tím usnadňuje pohyb spermií. Stanovení poměru volného a celkového PSA (část je vázána na α1‑antichymotrypsin a α2-makroglobulin) se používá pro odlišení benigní hyperplasie prostaty od karcinomu. Monitorování hladin PSA má význam při terapii, protože jeho pokles obvykle koreluje s délkou přežití.

Naposledy změněno: pátek, 23. října 2020, 17.58