Zánět je základním obranným mechanismem organismu. Cílem je zničení nebo alespoň ohraničení škodliviny a rekonstrukce nebo náhrada poškozené tkáně. Zásadní úlohu v zánětlivé reakci hraje imunitní systém, neméně důležitá je však i role neuroendokrinní regulace. V obranné zánětlivé reakci jsou neoddělitelně spojeny pozitivní obranné složky a složky poškozující. Díky mnoha úrovním regulace převáží za normálních okolností pozitivní prvky obranného zánětu nad mírou poškození vlastních struktur, která ho provází. Důležitým faktem je, že k realizaci jednotlivých kroků aktivace imunitního systému je vždy zapotřebí souběhu několika aktivačních signálů. Díky tomu nemůže dojít k rozvoji imunitní odpovědi v přítomnosti jednoho, byť silného aktivačního podnětu.

Fáze zánětlivé odpovědi

Zánětovou reakci můžeme rozdělit na tři navazující fáze, ač je to dělení umělé a jednotlivé fáze se mezi sebou prolínají. Iniciační fáze nastává bezprostředně po podnětu a probíhá v řádu hodin až dnů. Dochází k aktivaci rozpustných mediátorů zánětu, hemokoagulačního a fibrinolytického systému a k migraci buněk zánětu do místa poškození. Charakteristickým rysem této fáze je rychlá amplifikace imunitní odpovědi. Buněčné složky přirozené imunity jsou aktivovány (signální dráhy s NF-κB) a syntetizují prozánětlivé cytokiny, chemokiny a proteiny regulující buněčný cyklus. Chemokiny vyvolají migraci těchto buněk do místa zánětu, která je podmíněna změnami adhezních vlastností buněk imunitního systému, endotelových buněk a dalších buněčných elementů. Vrcholná fáze je charakterizována aktivitou specifické imunity, dochází k dokončení obrany organismu a k rozvoji imunologické paměti, která je pro přežití člověka nezbytná. Specifická imunita se rozvíjí v sekundárních lymfatických orgánech, kde dendritické buňky předkládají zpracované antigeny T lymfocytům. Dochází ke klonální expanzi – proliferaci klonů T a B lymfocytů specifických pro dané antigeny. V pozdní fázi dochází k reparaci poškození a k obnově tkáňové integrity. Na procesech hojení, které jsou regulovány cytokiny a adhezními interakcemi, se podílejí jak složky imunitního systému, tak endotelové buňky a fibroblasty. Je obnovena mezibuněčná hmota a cévní zásobení. Optimálně se poškození tkáně hojí ad intergum, avšak tato situace je výjimečná a obvykle dochází v jisté míře k fibrotizaci a omezení funkční kapacity tkáně (hojení per defectum).

Lokální znaky zánětu

Lokální makroskopické znaky zánětu jsou známy již z dob antického Řecka a Říma. V 1. století našeho letopočtu Aulus Cornelius Celsus popsal čtyři charakteristické znaky zánětu – calor (zvýšení teploty), rubor (zarudnutí), tumor (otok) a dolor (bolest), které o 200 let později doplnil Claudius Galenus (Galén) o functio laesa (porušená funkce). Tyto znaky odpovídají postupu zánětlivé reakce, kde se objevuje vasodilatace, edém a poškození tkáně.

Postup akutní zánětlivé odpovědi

Akutní zánětlivá odpověď začíná po přímém poškození nebo po stimulaci buněčných či strukturních složek tkáně a účastní se jí parenchymové buňky, mikrovaskulatura, tkáňové makrofágy a žírné buňky, mesenchymální buňky (např. fibroblasty) a mezibuněčná hmota. Po iniciaci akutní zánětlivé odpovědi vznikají v místě poškození specifické mediátory zánětu, které přímým působením na cévní stěnu zvyšují vaskulární permeabilitu (kontrakce a retrakce endotelových buněk, alterace transcytózy). Díky tomu se v postižené tkáni hromadí tekutina (edém) a buněčné komponenty, které unikají z cévního řečiště. Poškození bariérových funkcí cévní stěny je typickým znakem akutního zánětu. Uvolněné mediátory zánětu aktivují destičky a zánětové buňky v cévním systému. Je aktivována kininová, komplementová a koagulační kaskáda, což vede k dalšímu zvýšení cévní permeability a edému. Chemotaktické faktory pak přitahují neutrofily z cévního systému do poškozené tkáně. Rekrutované leukocyty zahájí v tkáni eliminaci patogenu, která je následována odstraněním poškozených složek a opravou poškozené tkáně. Tyto buňky produkují další mediátory zánětu, které mohou posílit nebo potlačit zánětlivou odpověď.

Naposledy změněno: pondělí, 19. října 2020, 11.34