II. 1.3 - Podpůrný aspekt supervize a jeho účel
II. 1.3 - Podpůrný aspekt supervize a jeho účel
Podpůrný aspekt supervize je spojen s empatií vůči prožitkům supervizanta a projeveného porozumění tomu, jak vnímá svou situaci. Důležitým aspektem podpory je, že vlastní prožívání a postoje supervizanta nejsou trivializovány či bagatelizovány, že jsou vzaty vážně a s úctou, což umožňuje ventilaci jak kladných tak záporných prožitků a jejich sdílení.
Účelem podpory v supervizi je uvolnění blokujících pocitů a vyladění supervizanta, aby mohl být otevřený a mohl konstruktivně řešit vznikající problémy. Nejde v žádném případě o terapii, jde o zvýšení pocitu bezpečí pracovníků pro účinnou reflexi a sebereflexi. Podpora umožňuje zpomalit a změkčit nápor procesu učení a zvládání stresu, umožňuje mobilizaci vlastních sil, odvahy a energie pracovníka. Podpůrná supervize umožňuje zlepšit pocit z práce, čelit zklamání, posilovat vědomí hodnoty práce, posiluje sounáležitost s profesí a s organizací, dává pocit jistoty, “zdvihne morálku“ a motivuje pro další práci na sobě.
Příklad podpory v individuální supervizi
Supervizant přichází po delším přerušení supervize s tím, že zvažuje odchod z organizace - práce mu připadá zbytečná a nezajímavá. V popředí je u supervizanta cítit únava, útlum, lehká rozlada, lhostejnost. Po dojednání zakázky „podívat se na to, co mně k tomu vlastně vede“ supervizor vede reflexi k různým aspektům situace - kdy vznikly podobné úvahy, co jim předcházelo, co supervizant v té době řešil apod. V jedné chvíli došlo u supervizanta k prudké proměně vyladění - vzrušeným hlasem začal doslova chrlit spousty drobných incidentů na pracovišti, které vypovídaly o nedotaženém a nedůsledném řízení, napjaté atmosféře ve vztazích, o protikladech mezi posláním organizace a způsobu práce, které vedení prosazuje atd. Supervizor naslouchá s porozuměním a snaží se zachytit a pochopit, který konflikt je pro supervizanta klíčový. Nechá proběhnout ventilaci hněvu a zklamání a poté podporuje supervizanta v reflexi jeho klíčových hodnot v tomto příběhu. Posléze na pozadí této kritiky vyvstává případ klienta, který se pokusil o sebevraždu. Supervizant se nemůže zbavit pocitů viny a úzkosti, které si nechce připustit - racionálně žádnou vinu nenese a ví to. Není žádný zelenáč a s podobnými situacemi se umí vyrovnat. Díky podpoře a empatii ze strany supervizora si může dovolit nechat vyvstat tyto iracionální pocity a řadu dalších pocitů, které se v něm nahromadily v posledních několika letech v jeho povolání, různé ústupky a polovičatá řešení, k nimž se uchyloval v zájmu snahy přizpůsobit se a být loajální vůči organizaci. Díky uvolnění těchto zadržených pocitů nastupuje v závěru supervize jasné vidění toho, co za změny se může supervizant pokusit v organizaci prosadit a za jakých okolností naopak odejde.
Všechny aspekty supervize stejně jako různé účely se vzájemně doplňují - je téměř nemožné je od sebe zcela oddělit. Důležité je správné načasování kdy a za jakých okolností je účelné, aby některý aspekt byl víc přítomný. Tento akcent záleží na procesu práce v supervizi a také na zakázce ze strany supervizanta. Proto je velmi důležité v kontraktu vyjednávat, jaké má supervizant priority.
Příklad vhodného načasování priorit v supervizi:
J.K. je 24 let a nastoupila do svého prvního zaměstnání po ukončení vysoké školy jako terénní sociální pracovník v protidrogovém programu. Má od nové práce velká očekávání, také ale velké obavy ze selhání. Když je jí nabídnuta ze strany vedení možnost supervize, rozhodne se pro podpůrnou supervizi a vybere si svého známého terapeuticky zaměřeného supervizora, s nímž se cítí opravdu bezpečně. Supervizor jí pomáhá reflektovat její obavy a úzkosti, spojené s neznámým prostředím a kolektivem, motivuje ji pro překonávání únikových tendencí a pasivity, podporuje ji k získávání informací a zpětné vazby od kolegů v týmu. Po čtyřech měsících se J.K. rozhodne opustit podpůrnou supervizi a začlení se do týmové případové supervize v organizaci. Cítí, že její úzkost se zmenšila a že pro ni nastal čas, kdy se chce intenzivněji učit z vlastních chyb i z toho, jak postupují druzí. Během dalšího půl roku se začíná zajímat o standardy práce v drogové oblasti. Chce se ujistit, nakolik práci zvládá „na úrovni“ dobré praxe a zajímá ji, kde má větší mezery. V rámci týmové případové supervize přichází s otázkami po standardech kvality, týkajících se konkrétního případu.
Příklad prolínání aspektů supervize:
Na oddělení nemocnice, které provádí dialýzu, rozhodne primář o zavedení supervize pro střední zdravotnický personál. Jeho motivem je splnění standardů pro akreditaci. Také v poslední době došlo k opakovanému porušení pracovní kázně na oddělení, pacienti si ve vyhodnocení stěžují na nedbalý přístup a nezájem ošetřujícího personálu. Několik zkušených zdravotních sester naznačilo, že dá výpověď. Primář spolu s vrchní sestrou mají za to, že je třeba na oddělení pozvednout pracovní morálku a zajistit, aby byla obnovena pracovní kázeň. Jejich představy účelu supervize nejvíce odpovídají administrativnímu aspektu supervize. Jako supervizorku pozvou bývalou staniční sestru z oddělení, která udržovala oddělení vždy v bezvadném chodu. Před několika lety dostudovala VŠ se zaměřením na supervizi a odešla pracovat na MZ. Zakázka ze strany vedení zní „obnovit pořádek na oddělení a navrhnout opatření pro jeho zajištění“. Během prvních tří supervizních setkání (jde o supervizi týmu jíž se účastní i staniční sestra) supervizorka pracuje na navázání kontaktu s personálem, který je ve velkém odporu vůči vedení a supervizorku považuje za jeho prodlouženou ruku. Vzhledem k tomu, že se supervizorka dobře v práci orientuje, brzy si svým přístupem získává důvěru zkušenějších sester, které ji seznámí s příčinou zhoršených vztahů a ztráty motivace personálu. Na pozadí problémů jsou milostné vztahy a necitlivé preferování zájmů dvou mladých atraktivních sester, které o práci zájem nemají, ale jsou chráněny vedoucím lékařem. Tyto sestry se supervize ani neúčastní. Personální práce ze strany málo zkušené staniční sestry vázne, což prohlubuje řetěz neshod a špatnou atmosféru na pracovišti. Supervizorka volí v dalších sezeních podpůrný přístup s akcentem na oslavu toho, co se na oddělení daří a na obnovení naděje a hrdosti pracovníků na svou práci. Po zlepšení motivace supervizantů a obnovení naděje podporuje též vyjádření negativních emocí a posléze i konstruktivních názorů na možnosti změn v personální práci. Teprve v této fázi supervizorka posiluje vzdělávací a administrativní aspekty supervize s ohledem na standardy ošetřovatelské péče, na organizaci práce na oddělení a na pravidla personální práce. Na základě vývoje v supervizi se staniční sestra přihlásí do kursu personálního řízení. Také si vyžádá konzultaci s vrchní sestrou, kterou seznámí s některými požadavky personálu vůči vedoucímu lékaři a mladým sestrám. Společně hledají možnosti a strategii dalšího postupu.