I. 3 - Pojem supervize v literatuře

I. 3 Pojem supervize v literatuře (příprava na seminární práci - jak číst publikace)

Tiché předpoklady k pojmu supervize
Výše uvedené proudy, z nichž vznikala supervize, tvoří různá paradigmata (pozn. pojem od Tomase Kuhna označující soustavu představ o skutečnosti - jakýsi výkladový rámec v určitém historickém období a v určité skupině myslitelů, jimiž se řídí praxe či věda. Je modelem chápání problémů a jejich řešení.), v rámci nichž dochází k relativně jednotnému chápání pojmu supervize. Student supervize potřebuje vždy vypátrat, ve kterém paradigmatu vznikla určitá výpověď o supervizi, aby rozuměl co přesně autor sděluje.

Příklad:
Zeptáte-li se dnes u nás uchazeče o studium supervize, co si pod tímto pojmem představuje, zcela samozřejmě začne hovořit o supervizi externí - t.j. že supervizor není součástí organizace a není ve vztahu nadřízenosti vůči pracovníkovi, který supervizi přijímá. V anglosaském prostředí, v oboru sociální práce, je pojem supervize součástí paradigmatu personální práce a supervizor je nadřízeným supervizanta. Autor textu z tohoto prostředí neříká, že supervizor má odpovědnost za práci supervizanta, předpokládá to jako samozřejmost, protože supervizi zpravidla provádí vedoucí týmu nebo vedoucí pracovníka. Pokud však autor textu nepochází z oboru sociální práce, ale z poradenství, je paradigma odlišné. Supervizí takový autor pak myslí spíše poradenství pro poradenského pracovníka, které neprovádí jeho nadřízený, ale nezávislý zkušený odborník s poradenskou praxí. Ten za práci supervizanta odpovědnost nemá. Nemá formální autoritu. Také se pravděpodobně nezabývá otázkou, jak je práce na pracovišti supervizanta řízena a zda každý zná své kompetence. Supervize se odehrává spíš mimo pracoviště a zabývá se převážně vnitřními prožitky supervizanta. Autor textu tuto situaci nevysvětluje - mlčky ji předpokládá. Je-li autor z Německa a je sociální pracovník, pohybuje se zase v jiném paradigmatu, to je ale závislé na období vzniku textu. Pokud text pochází např. ze 60.let minulého století, bude se autor pohybovat v obdobném paradigmatu jako poradenský pracovník v Anglii. O 40 let později již zahrne do svého paradigmatu také téma řízení a vztahů v týmu a rozvoje organizace. Od supervizora bude očekávat jednak, že je to nezávislý odborník a dále, že je akreditován pro poskytování supervize národním svazem pro supervizi a stává se tak nezávislým na svém výchozím vzdělání - může supervidovat v různých kontextech, nejen v sociální práci. Nikdy však nebude nadřízeným supervizanta. Jinak chápe supervizi zdravotní sestra v Anglii - ta ji bude spojovat vždy se zkušenější kolegyní, někdy ve smyslu mentoringu, tedy zaučení do profese, jindy ji nazve klinická supervize a myslí zejména kritickou reflektující práci s vlastním profesionálním růstem a emoční podporu v náročné práci s pacienty. To by velmi zmátlo českého psychoanalytika - ten by si pod pojmem klinická supervize pravděpodobně představil supervizi poskytovanou zkušeným psychoanalytikem a zaměřenou primárně na zvládání přenosu a protipřenosu a psychoanalytickou interpretaci volných asociací u psychoanalyticky orientovaného terapeuta při práci s pacienty.

Z uvedeného příkladu vidíme, jak kontext ovlivňuje tiché předporozumění významu pojmu supervize. V seriozních publikacích proto autoři zpravidla v úvodu vysvětlují, v jakém kontextu se pohybují a s jakými definicemi pracují. Vyplatí se takové úvody pečlivě prostudovat. Čtenář musí znát příslušný kontext, aby dobře chápal o jaké zkušenosti autor hovoří. K tomu čtenáři pomůže i kritické čtení definic supervize, s nimiž se v literatuře setká. Vidíme-li rozsáhlou plejádu významů pojmu supervize a poznáváme-li co všechno supervize je, začneme si pravděpodobně klást také otázku „co je vlastně spojujícím znakem supervize? mají všechny tyto podoby supervize cosi společného? co je v supervizi podstatné?“

Z takového tázání by teprve vyplynula definice každé existující supervize, která by zahrnula všechny rozmanité formy a podoby a byla by alespoň dočasně platná v různých existujících paradigmatech.

Definice supervize

Úkol:
Podrobte kritickému zkoumání následující definice supervize. U každé zkuste určit pro jaké paradigma je platná a pro jaké ne. Vyberte definice, které se Vám jeví jako nejvíc univerzální. Porovnejte je podle data jejich vzniku a určete, kdo od koho asi opisoval a co nového k definici přidal.

Příklad definic: 

• „čistá mezilidská interakce, jejímž obecným cílem je, aby se jedna osoba, supervizor, setkávala s druhou osobou, supervidovaným, ve snaze zlepšit schopnost supervidovaného účinně pomáhat lidem“. (Hess v r.1980 in Hawkins, Shohet, 2000, str.59) 
• Loganbill a kol. (1982): „intenzivní mezilidsky zaměřený individuální vztah, v němž je úkolem jedné z osob usnadňovat rozvoj terapeutické kompetence druhé osoby“
• “Supervision is a process whereby managers meet the staff for whom they are responsible in order to monitor, review and evaluate their work and plan for future work.” (Chris Payne, 2002)

Z uvedených příkladů je zřejmé, že se v literatuře setkáte s pojmem supervize v různých významech. Nezbytné je proto jejich kritické čtení.

Jak chápat o čem se mluví?

Ve snaze různé významy uspořádat a utřídit začali někteří autoři vyznačovat ten „svůj“ kontext pomocí vysvětlujících přívlastků k pojmu supervize. Tak se nyní setkáte s přívlastky jako je poradenská, klinická, rozvojová, vzdělávací, programová supervize apod. Tyto přívlastky však neodpovídají plně určitému paradigmatu, v němž vznikly, a tak Vám moc nepomohou, chcete-li porozumět o čem se mluví. Jak ale z tohoto pojmového zmatku můžete vyváznout?

Pokud s někým o supervizi hovoříte, můžete ze zmatku vyváznout pomocí otázek, zaměřených na konkrétní supervizní proces (Havrdová 2003). Pomocí těchto otázek si můžete udělat představu o tom, co se skutečně v supervizi v daném kontextu děje, a tak se přiblížit chápání autora.

Jednoduché otázky kdo, s kým, o čem, jak, a kdy pomohou utřídit konkrétní fakta o supervizi a pochopit přívlastek, s nímž se můžete zpravidla (ne vždy) v literatuře setkat. Taková orientace se pak může stát základem jasnější komunikace o supervizi.

Úkol:
Prostudujte si text Havrdové z r. 2003. Udělejte si průzkum mezi svými kolegy, kteří využívají ve své práci supervizi. Zkuste se zorientovat jak u nich supervize probíhá pomocí otázek kdo, s kým, o čem, jak a kdy. Doptejte se na varianty nabízené v textu. Používají kolegové nějaké přívlastky, když mluví o své supervizi? Jak to podle Vás souvisí s jejich kontextem a chápáním významu supervize? Jak byste označili jejich supervizi Vy s využitím prostudovaného textu?

Supervizor a supervizant

Zastavme se nyní ještě krátce u pojmů „supervizor“ a „supervizant“. „Supervizorem“ je obecně ten, kdo vede supervizi, „supervizantem“ je ten, kdo se supervizi podrobuje. Jejich vzájemné vztahy a kompetence se liší podle kontextu, v němž supervize probíhá. Obecně lze ale říct, že výraz „vede“ a „podrobuje“ správně vyjadřuje faktický stav nerovnováhy ve vzájemném vztahu supervizora a supervizanta, který bývá některými odborníky popírán. Jde o role, které jsou nerovnovážné už ve výchozích podmínkách - zatímco supervizor je za svou účast v supervizi placen, a proto existují rozmanité (a měnící) se požadavky na jeho odbornou i osobní kvalitu, supervizant za svou účast zpravidla platí buď sám nebo prostřednictvím svého zaměstnavatele, který je zadavatelem (objednavatelem) supervize.

Snaha popírat nerovnováhu v tomto vztahu souvisí kromě jiného s faktem, že výsledek supervize a tudíž to, co supervizant účastí v supervizi získává (co si odnáší) beze zbytku závisí na vzájemném vztahu a spolupráci supervizora a supervizantů, nikoli jen na supervizorovi. Supervizant má tedy velkou MOC ovlivnit průběh i výsledek supervize - někdy větší než supervizor, který supervizní proces zpravidla spíš podporuje než iniciuje. Supervizor, přijímající svou roli odpovědně a s plným vědomím závislosti výsledku na spolupráci se supervizanty, musí pečlivě připravit, vyjednat a posléze utvářet podmínky pro uskutečnění takové supervize, kde by měl supervizant šanci dosáhnout příznivého výsledku (uvědomit si a získat co právě potřebuje). To je odpovědnost supervizora společná pro všechny kontexty. Rozeznání různých paradigmat a způsobů jak konkrétní supervizní proces zasadit do daného kontextu je proto důležitým momentem přípravy každé dobré supervize. O tom budou následující kapitoly textu - totiž o vztazích mezi kontextem, účelem a uspořádáním supervize a jak podmínky vyjednat v kontraktu.

€ Kontrolní otázky ke zkoušce:
4. S jakým tichým předporozuměním pojmu supervize se můžete setkat při rozhovorech s kolegy a jak zjistíte, o který význam se u nich jedná?
5. Vysvětlete roli supervizora a supervizanta ve dvou různých vybraných kontextech - co je u nich společné a v čem se liší?