DEFINICE: Psychoanalytik H. Erikson rozpracoval podrobně termín identita. Mezi Eriksonovy pojmy patří často užívané „ego identita“, „krize identity“ či „difuze identity“.
Erikson rozlišuje Self identitu a Ego identitu. Ego identita se vymezuje jako psychologický mechanismus, který umožňuje narůstání jistoty, že vlastní schopnost udržet vnitřní stejnost se rovná schopnosti udržet vlastní smysl stejnosti.
Právě tato teorie – zdůrazňování stejnosti – se řadí k silným koncepcím identity
V Teorii formování ego identity jsou velmi důležité 4 aspekty:
1) KRIZE IDENTITY (výsledek vývoje v pozdější adolescenci – každý psychosociální vývojový stupeň obsahuje napětí)
2) INSTITUCIONALIZOVANÉ MORATORIUM (doba, kterou společnost poskytuje jedinci v období adolescence, pro vytvoření životaschopné identity)
3) BOJ MEZI EGEM A SUPEREGEM O DOMINANCI V OSOBNOSTI (čím je boj větší, tím obtížnější bude krize identity)
4) STUPNĚ HODNOTOVÉ ORIENTACE (celkem tři stupně, které jsou brány z hlediska morálního, ideologického, etického)
SOUVISLOSTI: Stavy identity se zabýval J.E. Marcia – který definoval teoretické konstrukty Eriksonovy KRIZE a ZÁVAZEK – jeho cílem bylo ověření předpovídaných vzájemných vztahů.
VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan eds. Sociální psychologie.2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1428-8, s. 115,116.