- Ačkoliv většina autorů knih pro děti při psaní tyto konvence dodržuje, někteří se je snaží překonat pomocí extrémních řešení: buď tím, že dospělé zcela ignorují (což je postup typický pro nekanonický systém), nebo tak, že se snaží zavděčit především dospělým a dětské čtenáře vnímají spíše jako záminku než skutečné adresáty (což je postup typický pro kanonické texty). Zde se pouze, kvůli absenci jakékoliv exemplifikace, ztrácím: Jak je co míněno a co je co.
- Konzervativní dětský systém je totiž často připraven akceptovat nové normy pouze poté, co byly v dané kultuře obecně uznány. Kulturní norma však obyčejně v okamžiku, kdy je všeobecně akceptována, začíná ztrácet své postavení jakožto dominantní v centru dospělého systému. Druhé části rozumím. Co však znamená, že je dětský systém „konzervativní“? V čem?