První motto mi připomíná, že než vznikla slova, komunikace mezi lidmi probíhala třeba očima, pohyby atd. Tento typ komunikace není omezen národnostními, sociálními ani jazykovými faktory.
Ale když je jazyk vytvořen, jako je česky "Dobrý den",. Když člověk, který rozumí česky, říká „Dobrý den“, druhý pochopí, že se zdraví, ikdyž bez očního kontaktu. Protože jsou to lidé, kteří mluví stejným národním jazykem. Vzájemně rozumí společnému národnímu jazyku. Pojem „národ“ se prohloubil i na jazykové úrovni.
Silně souhlasím s tím, že jazyk je duší národa a o to se snaží ochránci češtiny jako Bohuslav Balbín, Václav Jan Rosa aj.