„Špíno,“ začal po chvíli Hanák.
„Učím se,“ zavrčel spolužák; ale ani na za pět minut vyskočil a mrsknul knížkou do kouta.
„Ta filozofie mi může políbit-“
„Co tě tak vytočilo?“
„Chtěl bych tě vidět, jak se namáháš, abys tu zkoušku konečně dal, ale co z toho potom ve finále máš? Akorát hábit! Prostě knězem nebudu!“ přecházel nevrle po pokoji.
„Co ti najednou přelítlo přes nos? Pojď sem.“
„Nech mě!“
„Nenechám. Ty ses zamiloval, že jo?“
Mladému filozofovi začal nekontrolovatelně rudnout obličej.
„Kecy! Kdo ti co řekl?“
Nezněl ovšem příliš přesvědčivě.
„No tak, ven s tím!“
„Ani nápad!“