Na základě absolvování týdenní praxe ve waldorfské MŠ v menším městě bych ráda popsala a posoudila zařazení pohybových aktivit do denního režimu této MŠ.
V duchu waldorfské pedagogiky byl pohyb součástí spontánního vyjádření dětí při volné hře, kdy v herně velká část dětí pravidelně využívala dřevěného ,,zvlněného žebříku", po kterém mohly děti, pokud byl položený na zemi, přecházet či ho přelézat nebo se na něm i houpat a dále mohly po schodech vylézt na dřevěné patro (pohybová obratnost).
Další rozměr dostával pohyb při pobytu na školní zahradě, jejíž terén je upraven tak, že se v něm vyskytují kopce, na které děti lezou, mezi dvěma kopečky byla položena ,,kláda", po které děti přecházely (pohybová zdatnost, koordinace a rovnováha). Protože zahrada byla i poměrně rozlehlá, byla možnost na ní např. i běhat a volně se pohybovat.
Dále byla pohybová činnost zařazována i do komunitního kruhu (říkadlo s pohybem - tematika blížící se svatomartinské slavnosti). A nakonec je velmi podstatné zmínit eurytmii, která ve svém půlhodinovém bloku zahrnovala jak rozcvičku k protažení a rozproudění celého těla (rušná část; cviky na změnu poloh těla, protahovací cviky) a byly zařazeny i pohybové hry (pohybová zdatnost, obratnost, koordinace, sladění pohybu s rytmem)
Souhrnem je tedy možné říct, že pohyb dětí hraje ve waldorfské pedagogice velkou úlohu, neboť jedním z jejích principů je, aby si děti vše prožily pohybem a vlastními smysly a díky tomu se učily.