Na základě takto položené otázky by někdo neseznámený se situací v ČR mohl nabýt dojmu, že "homosexuálové" nemohou uzavírat manželství. To by byla bezesporu diskriminace, nicméně taková situace v ČR nepanuje. Homosexuálové manželství uzavírat mohou jako kdokoliv jiný, kdo splní podmínky zákona (je jich docela dost, doporučuji nastudovat), ovšem musí ho uzavřít s osobou opačného pohlaví. Otázku by tedy bylo vhodné formulovat jinak, např. "Mělo by se v ČR povolit manželství stejnopohlavních párů?". Je to formalismus a všem nám je jasné, kam otázka mířila, ale právo formální ze své podstaty je, tudíž je lepší formulovat vše přesně.
V dnešních dnech je to opět aktuální téma - zákon umožňující manželství stejnopohlavních párů právě prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Upřímně řečeno, domnívám se, že aktuálně by Poslanecká sněmovna měla řešit mnohem důležitější věci - např. krizi zdravotní (koronovirus atd.), diplomatickou (Rusko), politickou (Zeman) nebo aspoň ty zpropadené maturity, ve kterých státu nějak ujel vlak a hodně maturantů stále neví, jakým způsobem odmaturuje.
Problém vidím v tom, že tzv. registorvané partnerství bylo uzákoněno v roce 2006 po skoro 15 letech debat o tom, jak mají být svazky stejnopohlavních párů upraveny. Pouze pár let po uzákonění registrovaného partnerství se začal objevovat požadavek na změnu a uzákonění manželství stejnopohlavních párů (kterýžto je roky umně přinášen do mediálního prostoru a tedy i společenské debaty). Je mi líto, ale takto by právo podle mého názoru fungovat nemělo. Jeho klíčovou složkou je totiž také právní jistota. Právo by sice mělo reflektovat převládající názor ve společnosti (je-li takový názor v souladu se základními principy demokratického státu), ale mělo by být zároveň ze své podstaty aspoň do jisté míry konzervativní. Pokud budeme chtít požadavkům gayů a leseb vyjít vstříc, je skutečně nutné měnit institut manželství? Správnější by podle mě byly úpravy registrovaného partnerství do podoby, která bude gayům a lesbám vyhovovat, případně vytovření nového institutu, v němž budou práva a povinnosti upraveny stejně jako v manželství. Tato cesta by jistě našla i větší sympatie u většinové společnosti, a to i v kontroverzních otázkách jako jsou adopce a obecně vztah k dětem.
Na závěr krátká úvaha. To, že úpravy registrovaného partnerství vůbec nejsou tématem a gayové a lesby trvají na manželství, je podle mě znakem toho, že nejde až tolik o manželství (mladí lidé se od něj ostatně čím dál tím více odvrací - nepotřebují ho), jako spíše o uznání plnohodnotnosti gayů a leseb jako lidských bytostí. Mají na něj samozřejmě právo a to, že se jim ho subjektivně nedostává, se projevuje touhami po dílčích malých uznáních. Dochází tak k jakési fetišizaci manželství, která s sebou nese i malou kulturní válku, kterou podle mě trávíme více času, než by si zasloužila. V uznání gayů a leseb můžeme udělat každý více, než ohánět se fetišem stejnopohlavního manželství, třeba zbavit různá označení homosexuálů jejich urážlivého významu. Byl bych opravdu nerad, kdyby se z tématu stejnopohlavních manželství stalo hlavní téma blížících se voleb do PS. Obávám se totiž, že by to kromě rozkolu v obou demokratických koalicích (Piráti/STAN a SPOLU v obou případech stojících na křehkém kompromisu) přineslo hodně hlasů různým homofobním extremistům.
V dnešních dnech je to opět aktuální téma - zákon umožňující manželství stejnopohlavních párů právě prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Upřímně řečeno, domnívám se, že aktuálně by Poslanecká sněmovna měla řešit mnohem důležitější věci - např. krizi zdravotní (koronovirus atd.), diplomatickou (Rusko), politickou (Zeman) nebo aspoň ty zpropadené maturity, ve kterých státu nějak ujel vlak a hodně maturantů stále neví, jakým způsobem odmaturuje.
Problém vidím v tom, že tzv. registorvané partnerství bylo uzákoněno v roce 2006 po skoro 15 letech debat o tom, jak mají být svazky stejnopohlavních párů upraveny. Pouze pár let po uzákonění registrovaného partnerství se začal objevovat požadavek na změnu a uzákonění manželství stejnopohlavních párů (kterýžto je roky umně přinášen do mediálního prostoru a tedy i společenské debaty). Je mi líto, ale takto by právo podle mého názoru fungovat nemělo. Jeho klíčovou složkou je totiž také právní jistota. Právo by sice mělo reflektovat převládající názor ve společnosti (je-li takový názor v souladu se základními principy demokratického státu), ale mělo by být zároveň ze své podstaty aspoň do jisté míry konzervativní. Pokud budeme chtít požadavkům gayů a leseb vyjít vstříc, je skutečně nutné měnit institut manželství? Správnější by podle mě byly úpravy registrovaného partnerství do podoby, která bude gayům a lesbám vyhovovat, případně vytovření nového institutu, v němž budou práva a povinnosti upraveny stejně jako v manželství. Tato cesta by jistě našla i větší sympatie u většinové společnosti, a to i v kontroverzních otázkách jako jsou adopce a obecně vztah k dětem.
Na závěr krátká úvaha. To, že úpravy registrovaného partnerství vůbec nejsou tématem a gayové a lesby trvají na manželství, je podle mě znakem toho, že nejde až tolik o manželství (mladí lidé se od něj ostatně čím dál tím více odvrací - nepotřebují ho), jako spíše o uznání plnohodnotnosti gayů a leseb jako lidských bytostí. Mají na něj samozřejmě právo a to, že se jim ho subjektivně nedostává, se projevuje touhami po dílčích malých uznáních. Dochází tak k jakési fetišizaci manželství, která s sebou nese i malou kulturní válku, kterou podle mě trávíme více času, než by si zasloužila. V uznání gayů a leseb můžeme udělat každý více, než ohánět se fetišem stejnopohlavního manželství, třeba zbavit různá označení homosexuálů jejich urážlivého významu. Byl bych opravdu nerad, kdyby se z tématu stejnopohlavních manželství stalo hlavní téma blížících se voleb do PS. Obávám se totiž, že by to kromě rozkolu v obou demokratických koalicích (Piráti/STAN a SPOLU v obou případech stojících na křehkém kompromisu) přineslo hodně hlasů různým homofobním extremistům.