1. předkonvenční úroveň
a) trest a poslušnost – David by měl tatínkovi peníze půjčit, protože jinak by se na něho mohl tatínek zlobit a možná mu i plánovaný výlet zakázat (bez ohledu na původní dohodu).
b) instrumentální účelové myšlení – Záleží na tom, co by tatínek Davidovi nabídl za to, že mu nyní peníze půjčí. Pokud by z toho Davidovi nic "nekáplo", není se o čem bavit, pro něho bude lepší si peníze nechat a jet na výlet s kamarády.
2. konvenční úroveň
a) hodný kluk – David tatínkovi peníze rád půjčí. Je přeci dobrý syn, každý správný kluk by tatínkovi pomohl, když to potřebuje. Tatínek ho za to navíc určitě pochválí.
b) orientace na udržení společnosti – David by tatínkovi sice rád pomohl, ale jejich dohoda zní jasně: pokud si na výlet našetří, pojede s kamarády. Totéž přeci musí platit i pro tátu, no ne? Když na výlet se svými kamarády nemá peníze, nemůže jet. David oproti tomu peníze má, takže na výlet s partou pojede.
3. postkonvenční úroveň
a) orientace na společenskou smlouvu – Smlouva, kterou spolu uzavřeli tatínek s Davidem, hovoří jasně. David si peníze na výlet vydělal, tudíž na něj může jet.
b) orientace na univerzální etické principy – David by sice rád jel na výlet s kamarády, ale přeci jen je jeho morální povinností tatínkovi vyhovět, když ho požádal o půjčku.