Stejně jako většina kolegů v minulém semestru se pokusím příběh Pavla a jeho rodiny zhodnotit z pohledu etiketizační teorie. Určitě nepřijdu s novým nápadem, pokusím se ale situaci zhodnotit vlastními slovy.
Celá rodina je evidentně v ne úplně ideální sociální situaci a řekla bych, že tento scénář cíleně vytvořil naprosto patologickou rodinu, v níž má každý člen (dle mého názoru) nějaký psychický problém nebo stigma. Nedostatek financí a otec, který s rodinou netráví příliš času a prosazuje razantní praktiky tělesných testů, nejspíš již v raném dětství v Pavlovi mohlo vyvolat to, že chlapec nemá zájem se snažit chovat se jinak. Nemá pro to důvod, jelikož ví, že lépe se asi mít nebude (respektive nevidí jiné východisko, nezná pochvalu, odměnu, nebo vděk). A jelikož z příběhu vyplívá, že Pavel je pravděpodobně živý a hyperaktivní, zkrátka si vydobývá své postavení skrze svoje nezvladatelné chování. Je to něco, za co je sice hubován a trestán, ale zároveň se toto jeho chování stalo rysem jeho osobnosti. V těchto situacích je k němu směřována pozornost a rodina k němu tak odmala přistupuje - dala mu nálepku zlobivého.
S tímto přístupem pak chlapec přišel do školky. Jeho pověst ve školce brzy začala být stejná jako doma a pravděpodobně ještě více prohloubila onu nálepku. Stejně tak v dalších školkách, znovu doma a tak stále dokola.
Za tuto svoji škatulku, které se přizpůsobil je Pavel dál systematicky trestán a odsuzován a jiné východisko/životní styl pro něj neexistuje. Jeho chování se podle mě těžko změní, dokud chlapec zůstane ve stejném prostředí a situaci jako doposud. Jinými slovy změnit by se musely i poměry v rodině nebo by Pavel musel vstoupit do naprosto odlišného prostředí.
Na závěr bych příběh shrnula tak, že do budoucna se chlapcovo chování určitě může změnit. To, jak se změní bude podmíněno jeho temperamentem, věkem, prostředím, životními zkušenostmi, novými lidmi, kteří vstoupí do jeho života. Nálepka, která mu ale byla odmala přisuzována, se s ním podle mě ale do jisté míry povleče už celý jeho život (minimálně v podvědomí) a také pochybuji, že by se v reálném životě chování rodiny změnilo natolik, že by spolu najednou doma začali o všem sluníčkově komunikovat a všichni se zázračně pochopili. Takže si myslím, že Pavlův život se začne ubírat jiným směrem až když se odtrhne od rodiny.