Emička je z neúplné rodiny, maminka je samoživitelka, která odešla od tatínka Emičky kvůli jeho alkoholismu.
Ema začíná chodit do 1. třídy, po několika týdnech, ale odmítá do školy chodit, pláče každý den, matka vyhledá psychoterapeutku, kde vyjde najevo, že si ve škole děti ubližují. Matka se snaží problém řešit přímo ve škole, kde ale vše odmítají a nechtějí si připustit, že by bylo možné, aby v první třídě byla šikana.
Přístup školy:
Myslím si, že je důležité, hned od samého začátku děti sledovat, vnímat je, naslouchat jim, snažit se k nim přiblížit, ale zároveň si ponechat dostatečný odstup, snažit se získat jejich důvěru. Je rovněž potřeba s dětmi pracovat na jejich vzájemných vztazích. Ve škole by mělo působit školní poradenské pracoviště, součástí jeho je i metodik prevence, který by měl tyto situace a podněty od rodičů, žáků i učitelů řešit. Na některých školách rovněž působí školní psycholog. Dále škola může zajistit i intervenci z vnějšího prostředí, nějakou organizaci, která se zabývá řešením sociálně patologických jevů.
Velmi důležitá je pravidelná komunikace mezi školou, třídní učitelkou a rodiči.