Stres

Stres

autor Kateřina Holubová -
Počet odpovědí: 0

(nevidím tu svůj příspěvek, proto píšu znovu; je ale možné, že ho vy vidíte a budou tu ode mne příspěvky dva)

Myslím, že pohled autorů na "stres u tlumočníků" je svým způsobem neotřelý tím, že se zaměřuje spíše na chvíle před tlumočením, než na stres při tlumočení jako takového, o kterém se asi častěji hovoří. 

Přemýšlela jsem, co mě asi nejvíc stresuje... myslím, že je to skutečnost, že jsem flegmatik, co dělá věci na poslední chvíli. Stresuje mě, že se mi to jednou vymstí a odnese to právě klient. Nejvíce jsou pro mne stresující chvíle těsně před tlumoč-přepisem, protože až tam mi dochází, že "žiju ve flegma mlze" a nejsem schopna si vybavit, jestli jsem fakt tu klávesnici a počítač zabalila, jestli ji skutečně mám v tom batohu, který právě otevírám. Musím zaklepat, vždycky jsem měla všechno, aniž bych si byla vědoma toho, že jsem si to balila, že jsem se připravovala, ale ten pocit (na místě před tlumo-přepisem), že to v ten moment vlastně pořádně nevím (protože jsem to v tu dobu asi moc nevnímala), je vždycky hrůza. 

Občas jsem také trochu v napětí v příměstském autobuse na cestě do Prahy, někdy se totiž všichni ve stejný čas jako já rozhodnou jet do Prahy vlastním autem a pak se najednou vytvoří taková kolona, že z 30 minutové jízdy je nakonec 60-90 minut. Vím, že ráno to tak je vždy, tam jsem zvyklá jezdit o hodinu dřív, u dopoledne a odpoledne to sice moc nebývá, ale občas se opravdu stane... a tam bohužel nejsou spoje tak časté, že bych mohla vyrazit o hodinu dřív (tam bych musela třeba o 3 hodiny), tak jezdím jako obvykle, v duchu tiše doufám a při jakémkoli náznaku kolony v dáli se v duchu aut ptám, jestli fakt sakryš museli dneska jet do tý Prahy?!