Díky za otevřené zamyšlení všem.
Co jsem vybrala z vašich reakcí, co mne k tomu napadá:
- Je skvělé, že se nenecháte chybami paralyzovat a berete je jako nutnou součást vývoje.
- Samozřejmě je nutné se z chyb poučit a nebrat je jako nutné zlo, které nikdy nepřejde. Ale jako všechno - jde to jen po malých krůčkách. Je dobré se vždy na určitý kratší úsek času zaměřit na nějakou svou konkrétní slabost, třeba na čísla, nebo na to, že říkám často "eee" a pak sledovat hlavně to jedno a snažit se postupně pilovat ty dovednosti jasnými kroky.
- Je hezké, že chcete, aby byl váš výkon dokonalý, ale nenechte se tím brzdit a pouštějte se do tlumočení, i když máte o sobě pochybnosti.
- Noční můra by neměla strašit navždycky. Na strach si musí člověk posvítit. Ale samozřejmě je také dobré zvážit své schopnosti a možnosti. A také psychické bloky. To je u tlumočníka důležité. Když např. víte, že máte vážně nemocnou babičku, raději zvažte tlumočení v nemocnici pro seniora. Vaše city by vás mohly zradit. Apod.
- Ty fráze, viz "výsledek ho...o", jsou opravdu zrádné. Cvičit, přemýšlet o jazyce.
- Každý jsme jiný a máme v určitém okamžiku jinou míru stresu. Nenechte se přemluvit k věcem, na které se opravdu necítíte, i kdyby vám někdo tvrdil, že přece už na to máte. Vy víte nejlíp. Ale zase myslete na to, že určitý postup ve vývoji musí být a že "hrozny ze sebe vydávají to nejlepší v lisu" (nevím už, kde jsem to četla). Hezky to ve svém postu popisuje Hanka.
- Ještě poznámka, prosím dávejte pozor, jak soudíte své kolegy tlumočníky v akci. Někdy to vypadá neuvěřitelně, že mohl kolega udělat tak banální chybu. Ale přidejte si tam ten stres, nervy, špatnou kondici, to, že se ráno pohádal s manželkou, nebo třeba úplně nečekanou situaci a neodsuzujte :-) Nemyslím, že byste to přímo vy tady dělaly, jste velice chápavé a otevřené ženy, ale je dost začínajících tlumočníků, kteří mají pocit, že by to prostě "dali" líp.
- Představujte si občas ty nejhorší noční můry, to nejhorší, co se může stát, a trénujte svoje reakce. Co byste si myslely, cítily, co byste mohly udělat, co by si mysleli ostatní, co byste jim řekly... Tím si to osaháte a přestane vás to tak strašit.
Díky i za všechna ta veselá videa. Je na nich vidět, kdo všechno může udělat chybu. A časem se to ztratí, čas to odnese. Zůstane jen legrace.
Abyste si, milé moje, nemyslely, že dvacet let tlumočnických zkušeností vás před chybami a nočními můrami ochrání. Když jsem se během koronavirové krize po devíti letech působení v zákulisí České televize (tým Zpráv v ČZJ) nečekaně dostala na obrazovku, měla jsem opravdu šílenou trému. Důkazem vám budiž tento post, který jednoho krásného dne koloval facebookem :-D
Cejch nenapravitelné poplety potvrzen. Nicméně, stres je stres. Měli jsme nové štíty a v rychlosti při střídání jsem to holt pojala inovativně. Aspoň se hodně lidí hodně zasmálo :-D
Takže, chybám a trapasům zdar, jsou osvěžující.
Radka
