Ema je dívka v první třídě. Žije se svou matkou. Otec s nimi není kvůli alkoholismu, tudíž je matka samoživitelka. Ema je původně neplánované dítě a prožívala s matkou její bolest po její těžké životní situaci.
Po nastoupení Emy do 1. třídy zažívají další potíže. Ema totiž do školy nechce a pláče kvůli tomu. Toto byl důvod pro návštěvu poradny, kde se postupně matka s terapeutkou pomocí her a chování Emy dozvěděly, že má Ema problém ve škole s určitou formou šikany. Poté se zjistilo, že je to tak a Ema se pak začala částečně svěřovat sama. Matka tedy navštívila ZŠ a snažila se na situaci upozornit a nějakým způsobem ji řešit. Pedagogové ale šikanu či jakoukoliv formu agrese odmítali, navíc byla jediná, kdo se z rodičů ozval. Ostatní dětem nejspíš nevěřili a měli za to, že přehání. Je to závažné, ale situaci nikdo nepřipouštěl.
Jelikož se ze strany školy a pedagogického sboru takováto situace neřešila, a dokonce popírala, bylo by na místě, aby se vedení školy zamyslelo nad proškolením pedagogů externím odborným pracovníkem či školním psychologem a metodikem prevence. Na 1. stupni je s dětmi nejvíce třídní učitelka, která by měla problém odhalit a snažit se zjistit příčiny, které následně řeší. V případě pokročilejšího stupně šikany či agrese ve třídě je již potřeba školního metodika prevence a psychologa.
Je důležité si všímat, jak se dítě v určitých situacích chová a také jak si hraje. Děti nemohou být schopny podrobně a odborně analyzovat a popisovat jejich problémy a prožitky. Hra je mnohdy jediný prostředek, jak to dát najevo.