Velmi zvláštně vedená výuka, chvilkami opravdu nehezký přístup učitelek k dětem. Je asi určitým způsobem logické, že se v oné době kladl důraz na orální vzdělávání, ovšem co se týče nějaké lidskosti... Děs a hrůza.
Souhlasím s Dančou. Myslím si, že i když byl důraz na orální vzdělávání tak to neznamená, že to omlouvá chování učitelů k žákům se sluchovým postižením. Hrozně se mi nelíbí ten nezájem o individualitu dítěte. Každé dítě musí umět orálně mluvit, co nejlépe odezírat a co nejlépe opakovat. Ale už se nedbalo na to, že například některý žák se sluchovým postižením nemá vlohy pro správné odezírání, že je prostě každé dítě jiné. Já osobně bych se cítila hrozně hloupě, kdyby na učitel takto "křičel", já mu přesto nerozuměla (samozřejmě ne mojí vinnou) ale nikdo na to nedbal a nutil mě nadále opakovat slova, kterým vlastně nerozumím. Jsem ráda, že se dnes situace jiná a chování učitelů se diametrálně změnilo.