Ahoj Báro,
z dětských táborů mám zkušenost s chlapcem, který vykazuje podobné chování jako holka, kterou popisuješ. Znám ho i z domácího prostředí, kde je absolutně nekonfliktní, ve chvíli, kdy ale přijede na tábor, neposlouchá a nelze ho usměrnit. Chování si vykládáme jako bojovnost o naši pozornost. Nám nejvíc zafungovalo mu dát pocit, že je pro nás důležitý, i když je mezi ostatními dětmi. Samozřejmě ale tak, abychom ostatní děti neopomíjeli. Např. když potřebujeme přinést míč na novou hru, nebo když potřebujeme aby se oddíl spočítal na oběd, dáváme to z velké části za úkol právě jemu. Chlapec má pak pocit důležitosti, a je lépe zvladatelný.
Snad moje zkušenost pomohla, Zuzka
z dětských táborů mám zkušenost s chlapcem, který vykazuje podobné chování jako holka, kterou popisuješ. Znám ho i z domácího prostředí, kde je absolutně nekonfliktní, ve chvíli, kdy ale přijede na tábor, neposlouchá a nelze ho usměrnit. Chování si vykládáme jako bojovnost o naši pozornost. Nám nejvíc zafungovalo mu dát pocit, že je pro nás důležitý, i když je mezi ostatními dětmi. Samozřejmě ale tak, abychom ostatní děti neopomíjeli. Např. když potřebujeme přinést míč na novou hru, nebo když potřebujeme aby se oddíl spočítal na oběd, dáváme to z velké části za úkol právě jemu. Chlapec má pak pocit důležitosti, a je lépe zvladatelný.
Snad moje zkušenost pomohla, Zuzka