https://exemplore.com/new-age-metaphysics/How-to-Perform-a-Smudging-Ritual
Vykuřování, pravděpodobně stejně staré jako sám vynález ohně, kterému se začali přisuzovat magické, náboženské nebo rituální účely. Konkrétně tento druh vykuřování šalvějí je po tisíce let tradiční metoda objevující se u nativních kmenů severní Ameriky. Tento rituál hrál v jejich kultuře a náboženství důležitou roli, jelikož měl za úkol očistit tělo i mysl, přinést rovnováhu a odehnat veškeré druhy negativní energie.
Kromě šalvěje se k vykuřování mohou použít i jiné druhy bylin, dřevin nebo pryskyřice, které ovšem mohou sloužit jinému rituálnímu účelu než očištění. Jsou známé například případy vykuřování s účinky proti nespavosti, proti stresu či dokonce afrodiziakální.
Kromě severoamerických kmenů se s vykuřováním či jinými podobnými technikami můžeme setkat v celé řadě dalších kultur a náboženstvích. Jako příklad můžeme uvést pálení kadidla hojně užívané v římskokatolické či pravoslavné církvi, pálení tzv. vonných tyčinek při buddhistických rituálech nebo za zmínku také stojí tradiční japonské umění Kōdō.
Kromě šalvěje se k vykuřování mohou použít i jiné druhy bylin, dřevin nebo pryskyřice, které ovšem mohou sloužit jinému rituálnímu účelu než očištění. Jsou známé například případy vykuřování s účinky proti nespavosti, proti stresu či dokonce afrodiziakální.
Kromě severoamerických kmenů se s vykuřováním či jinými podobnými technikami můžeme setkat v celé řadě dalších kultur a náboženstvích. Jako příklad můžeme uvést pálení kadidla hojně užívané v římskokatolické či pravoslavné církvi, pálení tzv. vonných tyčinek při buddhistických rituálech nebo za zmínku také stojí tradiční japonské umění Kōdō.
Mně osobně na tomto rituálu přijde zajímavé, jak se hojně ujal a je téměr módní lifestylovou záležitostí. Když jsem na internetu hledala nějaký návod, narážela jsem na články z webových stránek amerického vogue, the spruce, healthline, well and good... možná se pak nabízí otázka kulturní apropriace.
Velmi dobrý postřeh, o prolínání new age spirituality a populární kultury (lifestylové časopisy apod.) píše právě Ch. Partridge, který byl v četbě na tento týden. Také téma kulturní apropriace, které zmiňujete, je důležité a vedou se kolem něj v současné antropologii diskuze. Jsou autoři, kteří jsou vůči tomu velmi kritičtí a mluví přímo o "vykrádání" nativních kultur za účelem zisku, jiní zase ukazují, že se jedná spíše o "spolupráci" a vytváření nových synkretických spiritualit, které mohou ty kultury, z nichž jednotlivé motivy pocházejí, zpětně obohatit.