Pavel reflektuje svým chováním podle behaviorální teorie Alberta Bandury situace a stavy v jeho rodině, kde tráví také díky vyloučení z několika předškolních zařízení a dvou odkladů do základních škol, nejvíce času. Vypadá to, že matka je ve výchově Pavla spíše apatická a nesnaží se situaci řešit. Otec se v rodině objevuje jen zřídka, kvůli charakteru jeho pracovní činnosti. Pavel tak postrádá rodinu jako komplexní sociální skupinu. Když je otec v rodině a naskytne se z Pavlovy strany výchovný problém či přestupek, řeší jej fyzickými tresty a násilím, což Pavlovu agresivitu ještě posiluje, jelikož je to jeden z mála výchovných následků od otce. Pavel také nerozezná, jaké chování je přijatelné a jaké je již nepřijatelné, jelikož nemá vhodný vzor a hranice. Má také dvě sestry, které si od něj drží odstup z důvodu nepříjemného chování. Pavel tudíž trpí i nedostatkem pozornosti, kterou si od rodičů získává právě agresivním chováním nebo poškozováním rodinného majetku.
Vzhledem ke čtyřem vyloučením a dvěma odložením vstupu do ZŠ je možné, že školský personál nedostatečně poukázal na nutnost zaměření se na příčiny Pavlova chování. Řešily se pouze Pavlovy přestupky a nevyhovující chování, což skončilo vyloučením. Pavlovi by mohla prospět pomoc sociálního pracovníka a návštěva OSPOD, kde by mohly být odhaleny příčiny jeho problémů i chování. Rodiče poté mohou problém začít řešit a vychovávat Pavla správným způsobem. Rodiče by měli Pavlovi ale poskytovat především dostatek citů, pozornosti a důslednosti.