Osobně bych se v tomto případě přikláněla ke dvoum teoriím a tj. behaviorální (teorie sociálního učení) a k teorii nálepkování. Problémy vidím v nedostatečné autoritě v roli matky (kterou se snaží dohnat otec - jednou za dva týdny, klidně i násilnicky). Řekla bych, že rozhodně v domácnosti chybí mužský vzor, podle kterého by se chlapec mohl učit. K situaci rozhodně nepřispívá fakt, že matka chodí a všude "nálepkuje" svého syna jako nekontrolovatelného agresora. Již z tohoto pohledu nemá chlapec vůli (chuť) se nějakým způsobem měnit, protože ví, že už je do nějaké takové skupiny stejně v kolektivu zařazen.