Reflexe definic

Řekla bych, že otázka “do jaké míry?” je těsně spjata s otázkou “za jakým účelem?” Záleží na tom, proč hledat stejnou podstatu? za účelem pátrání po otázkách jakési evoluční teorie vzniku a vývoje náboženství? Nebo vysvětlení původu náboženských zkušenosti?
Všechno má své hranice.
A určitě je dobré nahlížet na různé aspekty původu a vzníku jednotlivých náboženství "s čistou hlavou" a různými metody.

Nevím jestli se to úplně týká antropologie, ale existuje směr který se obdobnou podstatu všech náboženství snaží dokázat: https://en.wikipedia.org/wiki/Perennial_philosophy
Zrovna na tohle téma čtu pár knih.

Souhlasím s Yulií, že záleží, za jakým účelem bychom hledali podobnost náboženství. Přidala bych, že je podstatné také jaký aspekt nebo funkci náboženství zkoumáme a na jaké úrovni. Pokud pracujeme s náboženstvím jako "světonázorem" či filosofií a snažíme se dobrat nějaké metafyzické pravdy, potom dává zobecnění smysl, jestliže by "pravda" měla být někde uprostřed. Stejně tak, jestli zkoumáme náboženství jako nějakou antropologickou konstantu a hledáme, co mají všechna lidská společenství stejné a dalo by se to označit jako náboženství. Na druhou stranu, když se podíváme na žité (praktikované) náboženství jako součást vyhraněné kultury, tak pro člověka, který v ní žije, dává smysl právě to jedno jeho náboženství. Jinak řečeno, pro náboženství v praxi jsou důležité všechny podrobnosti (odlišnosti), které by zobecněním zmizely.

Řekla bych, že touto „mírou“ je v podstatě člověk a jeho základní existenciální (jako bytosti) a společenské potřeby, protože obvykle náboženství vystupuje jako to, co dává člověku smysl pro jeho bytí ve světu a co, na druhé stráně, pomáhá regulovat individuální chovaní jednotlivců ve společností a udržovat některý společenský pořádek.