Učitel vědomě zaujímá opačnou pozici, než kterou zastávají žáci nebo výukové materiály
Na některé studenty může učitelův hodnotový relativismus působit zneklidňujícím dojmem.
Určitě jde o metodu, která donutí žáky podložit svá tvrzení argumenty a je podle mě dobrým tréninkem pro případné diskuze či konflikty v jejich budoucím životě. Zároveň může být tento způsob nekomfortní pro obě strany.
Vybízí žáky k diskuzi. Nutí je zamyslet se nad vlastní volbou, hledat argumenty, a zároveň dává najevo, že nesdílet názor většiny je v pořádku.
Žáci díky tomu nedrží neměnné názory, díky dobrým argumentům se mohou otevřít pro názory druhých a svůj názor zpřesňovat.
Žáci se tím naučí argumentaci, protože jsou k ní tak trochu nuceni, pokud si chtějí svůj názor udržet.
Pro žáky může být zajímavé zkusit si argumentovat i proti učiteli (což je těžší, než proti svým vrstevníkům). Učitel by jim ale měl vědomě pomáhat jejich názor obhájit.
-podle mě efektivní metoda pro to, aby žáci zvládli argumentovat, podložit svůj názor fakty
-snažit se je zapojit do diskuze a na konci hodiny coby učitel třeba změnit názor a uznat relevanci jejich argumentů, aby viděli konkrétní ukázku toho, že pokud nějaký postoj zaujímáme, neznamená to, že se časem nemusí změnit
-snažit se je zapojit do diskuze a na konci hodiny coby učitel třeba změnit názor a uznat relevanci jejich argumentů, aby viděli konkrétní ukázku toho, že pokud nějaký postoj zaujímáme, neznamená to, že se časem nemusí změnit
Tato metoda je zajisté dobrá proto, aby se žáci naučili argumentovat. Na druhou stranu si myslím, že je těžké tuto metodu zvládnout z hlediska toho, že některým žákům by mohlo být nepříjemné argumentovat proti učiteli.
Souhlasím, že argumentovat proti učiteli nemusí být vždy pro žáky příjemné, na druhou stranu je to dobrá příležitost naučit se debatovat i s člověkem, který představuje určitou autoritu. Myslím, že toto hodně závisí na přístupu učitele a na jeho vztazích s žáky.
Tenhle přístup je podle mě dobrý, ale pouze dočasně (např. v rámci jedné vyučovací hodiny, nebo během aktivity, při které lze učitel docílit toho, aby studenti správně argumentovali, když chtějí podpořit a prosadit svůj názor). Pokud je ale osobní názor učitele jiný, tak mi přijde lepší buď zastávání neutrálního stanoviska, nebo sdělení učitelova osobního názoru. Učitelův osobní názor totiž vždy ovlivní způsob výkladu, a tak si myslím, že je fér s ním studenty seznámit.
Souhlasím s Adélou. Jedná se o metodu, která žáky naučí argumentovat, ale také především nebát se jít proti určitému názoru, stát si za svým pohledem a následně jej podložit správnými argumenty. Z mého pohledu by nebylo třeba, aby se tato metoda stala ze strany učitele zvykem, protože žáci si pak sami navyknou, že mohou proti daným názorům vystoupit a vyargumentovat jiný náhled.
Myslím si, že když učitel vědomě zaujímá opačnou pozici, tak se alespoň žáci naučí prosazovat svůj vlastní názor, jak už je napsáno výše. Ale učitel podle mého názoru, nemůže být tak „drsný“, musí správně komunikovat s žákem, protože někteří žáci, zejména mladší by se mohli zaleknout a raději sklopit hlavu a říct, že souhlasí s učitelem.
Domnívám se tedy, že učitel to dělá z důvodu, aby žáky donutil přemýšlet nad daným tématem a aby se snažili najít nové možnosti řešení, zdůvodňovali své názory a své vyjádření, vymýšleli co nejvíce možných variant.
Domnívám se tedy, že učitel to dělá z důvodu, aby žáky donutil přemýšlet nad daným tématem a aby se snažili najít nové možnosti řešení, zdůvodňovali své názory a své vyjádření, vymýšleli co nejvíce možných variant.
Dle mého názoru není příznivé pokud jde učitel zcela proti proudu, protože to na žáky může působit dojmem, že se nemusí ničemu přizpůsobovat, což v běžném životě není úplně pravda. Na druhou stranu takový učitel může svým přístupem žáky vést k tomu, aby si stáli za svým vlastním názorem a nebáli se ho prosadit.
V životě se budou žáci neustále setkávat s opačnými názory a budou muset dobře argumentovat a obhájit si své stanovisko. Proto mi tento přístup přijde jako velice dobrá příprava na tyto situace. Samozřejmě bych ho nevyužíval neustále, ale spíše v situacích, kdy celá třída zaujíma jedno stranovisko, abych trochu rozjitřil debatu.
Zde musí učitel znát dobře své žáky, nedá se zcela jasně říct, že jde o dobrý či špatný přístup. Pro některé žáky může být přínosem, přijdou s různými argumenty pro svojí stranu. Na některé to ale může působit negativně - pocity znejistění, ztráta důvěra v osobu učitele.
učitel může tímto způsobem, žáky naučit nejen argumentaci, jak bylo již zmíněno, ale dokáže také žáků to, že ne vždy se jejich názor musím ztotožňovat s názorem většinového mínění, má to ovšem i negativní stránku, žáky může daný postoj mírně zmást pokud nedojde ke správnému vedení diskuze a k následnému shrnutí závěrů
Souhlasím s Jiřím a s Klárou. Důležitý však je i vztah učitele a žáků, protože pokud by byl učitel velmi autoritativní a žáci by se ho třeba i trochu báli, mohlo by se stát, že mu v takové situaci nedovedou odporovat a vyvrátit názor, který jim předkládá. Také považuji za zásadní, aby takové diskusi předcházelo seznámení s danou problematikou, aby se v ní žáci zorientovali a mohli si vytvořit svůj názor na danou věc.
Může být pro žáky vhodné, aby se naučili argumentovat a obhajovat své názory. Zároveň se ale domnívám, že učitel musí pečlivě volit skupinu, se kterou je takovýto přístup realizovatelný, a která pochopí to, že zastává-li učitel cíleně odlišný názor, nemusí to zároveň znamenat, že se s tímto názorem sám ztotožňuje.
Souhlasím s Klárou. Žáci by měli pochopit, že lze obhajovat i názor, se kterým se neztotožňujeme. Následně by si takovou argumentaci mohli ve skupinách sami vyzkoušet.
pokud učitel zaujímá opačnou pozici, musí k tomu mít nějaký důvod..může to být důvod pozitivní, tzn. dělám to záměrně, protože chci sledovat a vidět reakci žáků a zároveň dávám podnět k nějaké diskuzi a čekám, kam se diskuze posune a k čemu se dopracujeme...může to ale mít i negativní efekt, tzn. žáci nebudou vědět, čemu mají věřit...zda teda učiteli, který by podle nich měl vědět všechno a nebo knihám, kde je to napsané a jasně dané...
Studenti by se tímto přístupem mohli dobře naučit argumentovat, což se jim určitě hodí do dalšího života. Nic by se ale nemělo přehánět a určitě by učitel tuto metodu měl využívat pouze v malém množství a hlavně by neměl při argumentování říkat nesmysly jenom proto, aby daného studenta vyvedl z míry.
Žáci se v rámci tohoto přístupu vyučujícího naučí lépe argumentovat a obhajovat svůj vlastní názor. Zároveň si však nemyslím, že by to byl přístup vhodný na každou hodinu, poněvadž se přitom žáci nemusí cítit příliš komfortně.
V tomto případě musí být vyučující osobnost. Jde o zajímavou formu nácviku argumentace. Dle mě vhodné spíše pro méně kontroverzní témata.
Učitel tímto donutí žáky předkládat více argumentů a dostat je tak se sebou samým do sporu, kde budou muset svoje názory obhájit, to je určitě velké pozitivum. Naopak negativní stránkou tohoto přístupu může být odcizení, vytváření názorové bariéry mezi učitelem a žáky a také možné narušování vztahů s žáky.
Donutí žáky zamyslet se a argumentovat pro svůj názor/pozici.
Snaží se u žáků rozvíjet kritické myšlení a schopnost obhajoby vlastního názoru.