Příroda jako sportoviště

Příroda jako sportoviště

autor Kateřina Pavlíčková -
Počet odpovědí: 4

Při čtení článku se moje pozornost upínala na rozvoj psychomotorického vývoje dítěte při pobytu v přírodě. Zarazilo mě, když autor tvrdí, že dětské hřiště nemůže dítěti nabídnout takovou paletu možných pohybů, jako je tomu například v lese. Sama za sebe bych tvrdila, že hřiště může rozvinout dítě pohybově stejně dobře jako divoká příroda. Autor tvrdí že je pro dětský vývoj zajímavější, když může skákat přes kaluže, prodírat se křovím a skákat po kamenech. Dnešní hřiště, která jsou rozmanitá a obsahují hrazdy, provazové prolézačky nebo horolezecké stěny, si myslím, také dobře rozvíjí hrubou motoriku dětí. Jako rozdíl mezi hřištěm a přírodou vidím například čistotu vzduchu, hluk/ticho v okolí, ohraničený/neohraničený prostor. Výhodu lesa pak spatřuji v tom, že dítě musí zapojit více vlastní fantazii. V lese není dřevěný domeček s červenou střechou. Pokud takový domeček dítě chce, musí si ho postavit s klacíků a větví.

Pobyt venku je pro děti vhodný od nejranějšího věku. Dítě v mateřské škole se učí termoregulaci a zvyká si i na "špatné" sychravé počasí. Podporuje to je imunitu do budoucna. Díky tomu nenastydne ihned, jak začne pršet a ono promokne. Pobyt venku v přírodě také od útlého věku seznamuje dítě s alergeny, na které pak nemusí být alergické. Po pobytu venku pak býváme často příjemně unavení a klidní. Dítě se mimo výše zmíněné seznamuje s rostlinami a při jejich trhání procvičí i jemnou motoriku. 

Jako učitelka tělesné výchovy na druhém stupni musím konstatovat, že pobyt dětí venku pravděpodobně klesá, jelikož klesá i jejich pohybová obratnost. Na pokles tělesné zdatnosti si stěžují už i mé kolegyně na 1. stupni, od kterých jsem se dozvěděla, že v první třídě žáci ještě skoro všichni vyšplhají po tyči, ale ve druhé a třetí třídě se počet zdařených šplhů rychle snižuje. Na druhém stupni je to pak už méně než polovina a na závody ve šplhu mohou jít maximálně 2 zástupci. 

Také vnímám, že když máme jít na tělocvik ven, žákyně protahují obličeje a je čitelné, že by raději do tělocvičny. Přitom pro mě je pobyt při tělesné výchově venku skvělým odpočinkem. Jedna má žákyně dokonce stonala, jak jsem se dozvěděla od její maminky, poté, co jsme v 18 stupních šly na tělesnou výchovu na venkovní sportoviště. 

Pravděpodobně dnes žáci vnímají les tak, jaká jsou slova v písničce V LESE (POKÁČ): 

 

V odpovědi na Kateřina Pavlíčková

Re: Příroda jako sportoviště

autor Kristýna Leimerová -

Musím souhlasit s tím, že pobyt venku je pro děti vhodný od nejranějšího věku. Problém spatřuji v tom, že děti jsou opravdu málo zvyklé na různorodost počasí a na častý pobyt venku. Já pracuji s žáky na střední škole a sama vidím, že pobyt venku pro ně není přirozený a velmi často ho považují za obtěžující. 

 

V odpovědi na Kateřina Pavlíčková

Re: Příroda jako sportoviště

autor Kateřina Háková -

Nezbývá mi nic jiného než souhlasit, že s věkem dětí stoupá i jejich neochota chodit ven. Mám 18-ti měsíčního syna a při mých procházkách po venku je vidět matky s předškolními dětmi, ale větší děti skoro nepotkávám. 

V odpovědi na Kateřina Pavlíčková

Re: Příroda jako sportoviště

autor Tereza Kopecká -

Dobrý den,

samozřejmě v dnešní době se stále více objevují nová a modernější hřiště, která se snaží dětem nabídnout širokou škálu pohybu a rozvíjet, tak jejich hrubou motoriku. Myslím, že ale jejich problémem je to, že jsou "bezpečná". Jsou postavená tak, aby odpovídala nějakým normám a jedinec si "nemohl" ublížit. Les naopak skýtá mnohá překvapení s kterými si dítě musí umět poradit. Nikdo les nepřizpůsobuje, aby byl nebezpečný a dítě si tak musí dávat více pozor.  V neposlední řadě také les nabízí žákovi mnohem více estetických vjemů než uměle vytvořené hřiště. Nechci, aby to vyznělo, že si myslím, že chodit na hřiště je špatně, určitě ne, ale kontakt s lesem nemůže nic nahradit.