Co jsem si o logopedii myslela? Logopedii jsem znala již odmalička, máma je logopedka. Časem jsem poznala, že ta různá slovní spojení a věty, které se mnou dělá, nedělá jen tak, ale dělá je proto, abych hezky mluvila. Když jsem byla starší, měla jsem kamarády, kteří na logopedii docházeli, protože si „šlapali na jazyk”, neuměli říct r, koktali apod. Proto jsem si vždy, vlastně celý život, myslela, že logopedie se zabývá jen tím, aby nám opravila, jak mluvíme. Tento pohled na logopedii mi nezměnil ani předmět Základy logopedie v loňském roce, protože jsme se v něm věnovali pouze mluvené řeči, různým řečovým vadám apod.
To, že se v logopedii věnují i AAK, pro mě byl nový fakt, respektive dává mi smysl, jen jsem se nad tím nikdy nezamýšlela. Věděla jsem totiž z praxe z NAUTIS, že např. VOKS nacvičují s dětmi pracovnice z NAUTIS (jejich přesnou odbornost nevím, ale rozhodně to nebyly logopedky) a když mi nějaký rodič řekl, že chodí na logopedii, říkal to pouze v tom vztahu, že se snaží to dané dítě rozmluvit (např. jeden můj klient uměl postupně říkat více druhů kratších vět, byla jsem u něj rok, tak jsem měla šanci sledovat jeho vývoj).
V podstatě se mi změnil pohled na logopedii jako na vědní disciplínu „opravující” mluvenou řeč na vědní disciplínu zabývající se komunikací jako takovou - nejen mluvenou.