Děti, postavte se do řady, hezky jeden za druhého.
- Ne. Není určeno podle jakého kritéra se mají za sebe srovnat.
Františku, ty budeš první, a ty Lucinko, budeš poslední z celé třídy.
- Ano. Je přesně vymezený začátek a konec.
Děti, postavte se do řady od okna směrem ke dveřím.
- Ne. Není zadané kritérium, podle kterého se mají děti řadit.
Děti, na každou šprušli na žebřinách zavěste jeden šáteček a podíváme se, který z nich je níž, než lustr.
- Ano. Je přesně vymezeno, co s čím poměřujeme.
Děti, zastavte se, kde právě stojíte, a řekněte mi, kdo z vás je ke mně nejblíž, kdo potom a kdo pak, …
- Ano. Pokud si nestooupne víc dětí na stejnou úrověň.
To jsem děti zvědavá, jak rychle se budete obouvat, podíváme se, kdo je rychlejší než kdo.
- Nevím jestli budu schopná jednoznačně určit pořadí. Mohou se dvě děti obout „nastejno“ a pak by se jednalo o neostré uspořádání. (pokud bych byla schopná určit jednoznačné pořadí, pak se jedná o ostré uspořádání)
Tak děti, tady máme Toníka, ten je nejstarší, a Barušku, která je z vás nejmladší.
- Ano. Je přesně vymezen první a poslední.
Každé dítě drží v ruce svůj obrázek. Uspořádáme se podle počtu barev na obrázku.
- Opět nevím jestli každé dítě použije různý počet barev. Pokud ano, jedná se o ostré lineární uspořádání. Pokud více dětí použije například 3 barvy, pak se jedná o neostré uspořádání.
Podívejte se na to, co všechno je pod stolem.
- Ne. Není zadané žádné kritérium. Není s čím porovnávat.