a) Děti, postavte se do řady, hezky jeden za druhého.
– není, protože není určené konkrétní vzájemné postavení všech dětí.
b) Františku, ty budeš první, a ty Lucinko, budeš poslední z celé třídy.
– není, je určený jen začátek a konec řady, ale při ostrém lineárním uspořádání je důležité pořádí každého dítěte ve vztahu k sobě navzájem. Pro uspořádání není podstatný první ani poslední v řadě.
c) Děti, postavte se do řady od okna směrem ke dveřím.
– není, protože není určený specifický vztah jednoho dítěte k druhému (pro uspořádání není podstatné postavení v řadě.)
d) Děti, na každou šprušli na žebřinách zavěste jeden šáteček a podíváme se, který z nich je níž, než lustr.
– ano, je určený vzájemný vztah lustru a šátečku – je použitý druhý stupeň přídavného jména „níž, než“.
e) Děti, zastavte se, kde právě stojíte, a řekněte mi, kdo z vás je ke mně nejblíž, kdo potom a kdo pak, ...
– ano je, děti stojí na určitém místě a každé dítě má konkrétní postavení ve vztahu k někomu jinému.
f) To jsem děti zvědavá, jak rychle se budete obouvat, podíváme se, kdo je rychlejší než kdo.
– ano – je tu výraz „rychlejší než“ – druhý stupeň srovnávací přídavného jména.
g) Tak děti, tady máme Toníka, ten je nejstarší, a Barušku, která je z vás nejmladší.
– není, protože není určené celé pořadí – pouze nejstarší a nejmladší což u ostré lineárního uspořádání není podstatné.
h) Každé dítě drží v ruce svůj obrázek. Uspořádáme se podle počtu barev na obrázku.
– ano, je určené pořadí (například: jedno dítě má o jednu barvu více než druhé dítě)
i) Podívejte se na to, co všechno je pod stolem.
– není, jedná se o pouhé pojmenování předmětů – ne o vzájemné postavení.