Národní muzeum
Muzeohraní 6-14 let
Na chvíli scénografem: Vhodné pro menší děti na procvičení jemné motoriky (vystřihování) a k rozvíjení kreativity (návrh scény). Pro správné určení dvojic je však nutná určitá znalost kultury a nejsem si jistá, jestli šestileté dítě zná Hamleta a Ofélii apod. Pokud by ovšem dítě bylo pozorné, může správné dvojice snadno odhalit dle stylu kresby, navíc kromě Romea a Julie jsou vždy správné dvojice vedle sebe. Neumím zcela posoudit, jestli je tato aktivita náročností vhodná pro čtrnáctiletého žáka. Dvojic je málo, takže si moc neprocvičí svou znalost, ale také se může zamyslet nad tím, jak by navrhl scénu.
Račte vstoupit do divadla: Stránky upozorňují, že výstava je určena především dospělým, s čímž souhlasím, protože nevysvětluje pojmy jako impresionismus, avantgarda apod., což může být dětem nesrozumitelné, případně zmiňují různá jména, která děti nemusejí znát. Myslím ale, že by výstava přeci jen starší děti zaujmout mohla, protože je doprovázená bohatým vizuálním materiálem.
Maruška a Honza v muzeu: Zdá se mi vhodné, že je stručný výklad o krojích udělán pomocí fiktivního rozhovoru. Rozčlení to dobře text na menší části a malé děti mohou mít pocit, že se skutečně ptá jejich vrstevník, a možná je to tak může o něco víc zajímat. U každého kroje jsou navíc doplněny nějaké specifické informace k dané lokalitě.
Nakoukni do muzea 6-14 let
Vydej se za poznáním do Panteonu: V úvodu je stručně vysvětleno, co je muzeum a jací lidé v muzeu pracují, což si myslím, že je dobré dětem připomenout. I následující slidy jsou vhodně přizpůsobeny dětem, vše je jednoduše vysvětleno, navíc je zde velké množství interaktivních úkolů. Myslím, že odhalování Panteonu v Národním muzeu se obzvlášť povedlo, děti si tak můžou uvědomit různé paralely. K této výstavě je také doprovodný pracovní list, který nutí děti k zamyšlení nad tím, které osobnosti jsou pro ně důležité a proč.
Tato virtuální prohlídka s rozličnými úkoly se mi jeví jako nejpodařenější program z nabídky NM pro děti a myslím, že si přijdou na své menší i starší děti.
Honzík a Fany v muzeu 7-12 let
Jedná se sice jen o dvě krátká videa, ale jsou v nich obsaženy různé zajímavé informace a dětští aktéři pokládají takové otázky, které by mohly zajímat i další děti. Vše je vysvětleno jasně. Avizovaná věková kategorie dle mého názoru odpovídá náročnosti informací na videu.
Učím se muzeem 6-18 let
Na hlavní stránce je uvedeno, že jsou zde aktivity vhodné pro osoby 6-18 let, přičemž po rozkliknutí objevíme dva kvízy, které jsou oba určené pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Oba kvízy jsou vázané na konkrétní výstavu. Pokud si tedy člověk výstavu pozorně prohlédne, neměl by mít velké problémy odpovědět na otázky správně. Tento kvíz je jakousi kontrolou toho, zda účastník výstavy skutečně pozorně poslouchal/pozoroval. Trochu mě ale udivuje použití výstavy Račte vstoupit do muzea – kvíz je tedy uveden jako vhodný i pro ZŠ, přitom v prvním programu je uvedeno, že je tato výstava vhodná spíše pro dospělé.
Muzeum romské kultury
Virtuální prohlídka muzea je zajímavá, ale mnohé popisky u exponátů jsou nečitelné, což bohužel výrazně snižuje informační potenciál. Návštěvník se na něco dívá, ale netuší na co (a/nebo můžeme být pozitivní a doufat, že návštěvník se pokusí sám danou věc nějak interpretovat). Nejsem si však jistá, jestli děti by tato virtuální prohlídka bez nějakých dalších interaktivních prvků zaujala. Tato virtuální prohlídka na mě spíš působí jako upoutávka k tomu, aby se návštěvníci přijeli do muzea podívat fyzicky.
Na Youtube muzea je k dispozici několik videí, která se věnují různým tématům, jsou ovšem vždy podávána s osobním příběhem aktéra videa. Těchto videí je ale opravdu jen pár a myslím, že by zaujaly spíše starší děti.
Pro děti jsou připraveny dvě aktivity – vystřihovánka (to je podobné jako v NM s kroji) a pexeso. Na pexesu jsou různé artefakty spojené s romskou kulturou. Obě tyto aktivity jsou vhodné pro malé děti, myslím ale, že by bylo vhodné, aby pexeso s dětmi hráli dospělí, kteří by dětem dovysvětlili, k čemu dané předměty slouží.
Úskalí spolupráce paměťových institucí a škol vidím v tom, že muzea poskytují online vždy jen velmi specifická témata, a když už se snaží pokrýt všechny věkové kategorie dětí, nabízejí mnohdy jen krátkou aktivitu, která je jednorázová a nevybízí tak žáky k tomu, aby se na stránky instituce vrátili. Použít nabízené online možnosti edukace instituce jako doplněk ke klasické výuce je dle mého velmi vhodné, ale z již výše zmíněných důvodů se nelze spoléhat na to, že učitel nalezne na stránkách instituce vždy nějaký materiál, který by se mu hodil pro výuku.