Při čtení básničky mě napadlo, že by s dětmi šla použít hra na schovávanou - najít se své zvířátko. Kdybychom měli přesný počet dětí, jako je zvířátek, vyšlo by to každé ze 14 zvířat na jedno dítě. když by bylo dětí víc, tak bychom mohli (jak navrhovala Barbora Zemková ve své aktivitě) jednomu zvířátku přiřadit více dětí, jen bychom si řekli, že se budou lišit barvičkou třeba. Nebo to bude kočička divoká a domácí. Nebo třeba kůzle a kozel. To už by bylo na učiteli. Když by bylo dětí méně, tak to opět nebude vadit a i tak si aktivitu poupravíme.
děti bych rozprostřela kolem dokola a jak bychom si říkali básničku, tak by si děti chodili po prostoru a každý si vybere jedno zvířátko na zemi a kartičku si vezme do ruky.
potom si všichni stoupnou do kroužku a jeden po druhém řekne, co si vybral za zvířátko a jak dělá. potom si všichni přeříkají společně básničku a zastaví se u každého zvířátka. ten dotyčný, kdo má jeho kartičku, tak udělá příslušný zvuk.
Jako pokračování bych dala, že si všichni zavřou oči, a paní učitelka bude říkat básničku a vždy se zastaví u každého zvuku a všichni se zavřenýma očima ukáží na toho, kdo si myslí že to zvířátko má. když mají všichni, dotyčný udělá onen zvuk a děti mají možnost se stále poslepu posunout ruku kterou ukazují. Poté se otevřou oči a zkontroluje se výsledek.