V první řadě jsem si celý text přečetl a vyznačil si dominatní údaje jako čísla a názvy.
V časovém presu jsem se však neodvažoval dělat další kroky jako např. konsekutivní "schéma" projevu. Napadlo mě totiž, že řečnk by se nutně nemusel držet textu nebo ho nakonec vůbec nepoužít - velice nepravděpodibné, ale přeci jen.
Dohledal jsem si proto jen pár odborných výrazů. Pokud bych šel opravdu tlumočit na podobnou akci, asi by mě nepřekvapily, jelikož bych si udělal rešerši a glosář předem (a pokud nějaké ano, nebylo bych jich tolik).
Text jsem proto pojal pouze jako vedlejší element, který mě sice připravil na to, co mě čeká, ale přišlo mi bezpečnější se na něj neupínat. Při klasickém konsekutnivním zápisu i tlumočení jsem ho vytěsnil. Výhody spatřuji v tom, že jsem se soustředil na zápis a poslech a nepřemýšlel jsem nad tím, co všechno v textu stálo a jak to bylo formulováno. Nevýhodou může být, že jsem obsah úměrně ke KT profiltroval.
Zpětně bych zkusil udělat si pro svou potřebu odstavce a jejich myšlenky si zapsat v notaci (naznačit si chronologii myšlenkouvých celků), abych měl ucelenou mapu projevu sesumarizovanou.